Pověz mu prosím.

Pověz mu prosím.

Napiš mu zprávu, pověz mu hned,
že týrá mé srdce, že boří můj svět.

Vždyť život je krátký,
tak brzy nám pomíjí,
vždyť on šlape nám v polích,
vždyť štěstí nám rozbíjí.

Vždyť ženu svou má,
té ať se dvoří,
proč štěstí nám bere,
proč rodinu boří.

Ty sílu už najdi, říci mu dost,
tys v životě našem nezvaný host.

Tys vše co mám,
tys vše proč žiji,
tak řekni mu přec,
že dusí můj dech,
že mě zabíjí.

Od štěstí našeho v ruce máš klíč,
tak zavři ty dveře
a pošli jej pryč.

Já vím, on hladový je
a o skývu prosí,
tys dala mu jíst,
nechť kráčí on dál,
snad jinde on nalezne
o co tu stál.

Běh světa zná,
on moudrý je přec,
on jistě pochopí
i tak těžkou věc.

Ty pochop, že nechci Tě věznit,
nechci Tě přikovat,
já chci jen jediné,
lásku nám zachovat.

Nehledej jinde, co u sebe máš,
já pro Tebe zemřu,
když příkaz mi dáš.

Tys důvod proč dýchám,
tys důvod proč jsem,
tak učiň ať krásný
je každý náš den.

Já nechci Tě poutat,
jsem však jen muž
a každý muž zpozorní,
když uzří nůž.

Nůž, který zabíjí
a rány dělá,
ta hrozba tu je,
tak nebuď tak smělá.

O srdce Tvé, já v duchu se bojím,
proto tak vystrašen
před Tebou stojím.

Stojím a prosím,
uzři tu léčku
a učiň Ty sama,
za mužem tím tečku.

Důvod žít dál,
takto já neztratím,
to co Ti dává on,
stokrát Ti nahradím.

Jsi moje láska,
jsi vše, co mám,
tak nezlob se prosím,
že strach o nás mám.