Zimní radovánky

Zda-li Svatý Martin na koni,
přiveze sníh bílý jak vloni.

Pomalu se blíží mráz,
a ozývá se zimy hlas.

Do vánoc je již malý krok,
co nevidět je tu nový rok.

Bude zima, bude mráz, kam se ptáčku, kam schováš?
Schovám se do křoviny, to budou mé peřiny.


Těmito říkankami často vzpomínám na paní Zimu z našeho dětství. A vyprávím mým vnoučatům o našich radovánkách. Byly to krásné chvilky, když jsme se těšívali na zimu. Zima totiž přinášela spoustu radovánek pro nás děti. Zamrzly rybníky i přehrady a my se klouzali. Mráz nám zasklil všechny louže, kdo měl nohy ten se klouže, jsme si říkavali. Klouzačky to bylo naše. Rádi jsme sáňkovali a předháněli se, kdo bude první z kopce dole. Stavěli jsme sněhuláky a koulovali se. To byly ony radovánky, které jsme měli tolik rádi.

Dodnes vzpomínám, jak jsme s tatínkem u potoka v lese sledovali ledňáčka, kterého jsem od dětství již nespatřila. Krajina pokrytá sněhem působila svátečně a my se těšívali na Vánoce. Sním o vánocích bílých, vesničky a města pokrytá sněhovou pokrývkou. Mám ráda křupání sněhu a vyšlapané bílé cestičky. Vzpomínám a vyprávím svým vnoučatům, jak jsme se probouzeli a hleděli z oken, když poletoval snížek a maminka si popěvovala : "Chumelí se, chumelí, paní zima jede".

Tatínek nám vysvětloval význam Slunovratu, který předznamenal Vánoce, a různé prožití oslav Slunovratu. Již od dávných věků to bylo propojení člověka s přírodou. Sním o vánocích bílých, o vánocích s českou tradicí, tak jak mají být.

Třeba nám dá zima pod nohy kousek zmrzlé oblohy.


7.11.2024