přidáno 31.10.2024
hodnoceno 1
čteno 12(1)
posláno 0



Život dal i vzal.

Vzal mi syna,

byl mlád,

dvacetdevět let,

bolest v srdci zůstala.

Vody z dávných věků,

mne naplnily láskou,

jejíž křídla mi byla oporou.

Byl to boj o jednotu srdce,

ale i souzvuk duší.

Den po dni jsme spolu kráčeli,

ruku v ruce.

Náš plamen zářil do výše katedrál,

už nejste,

ale denně na vás vzpomínám.

Vzpomínky nás udržují blízko těm,

koho jsme milovali a ztratili.

Přichází čas dušičkový...



31.10.2024
přidáno 31.10.2024 - 22:28
Každým rokem nové svíčky,
na hřbitovech zaplanou.
Je to přece pro dušičky,
co nám v srdci zůstanou.

Vzpomínáme na své milé,
snad se jednou setkáme.
Zatím dneska zasmušile,
něžná slůvka říkáme.

Každý plamen naší svíce,
tak nám vrací vzpomínku.
Slzy smáčí naše líce,
pro tátu či maminku.

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Přichází čas dušičkový : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla


Předchozí dílo autora : Tam v horách

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming