10.02.2024 8 223(12) 0 |
tenhle rybníček?
jezero v němž jsem plaval
jako chlapec
chomáč bavlny
vznáší se a náhle mizí –
velký bílý mrak
strhaný strašák –
čím ty sis musel projít
za noční bouřky
pramínek vody
bublá podzimní nocí –
tak osamělý
modrásek –
zvolna přes zeď věznice
a zase zpátky
Ze sbírky: Teorie a překlady haiku
20.02.2024 - 19:34
Mně právě v tomto případě slovo "osamělý" už hodně hraní, nicméně text je to velmi působivý.
Byť nadále nejvýše oceňuji texty, ve kterých autor dokáže pocity vyjádřit nepřímo, nalézám v různých překladech haiku, kde mě přímé pojmenování citu neruší.
Sám pan Líman v doslovu Chrámu píše, že abstraktním pojmům jako láska, smutek... se haiku vyhýbá, některé texty v knize ale tato přímá pojmenování nesou.
Názor na zenové texty mám od tebe trošku odlišný, určitě se budu těšit na možnost probrat tohle téma při některém ze setkání.
Byť nadále nejvýše oceňuji texty, ve kterých autor dokáže pocity vyjádřit nepřímo, nalézám v různých překladech haiku, kde mě přímé pojmenování citu neruší.
Sám pan Líman v doslovu Chrámu píše, že abstraktním pojmům jako láska, smutek... se haiku vyhýbá, některé texty v knize ale tato přímá pojmenování nesou.
Názor na zenové texty mám od tebe trošku odlišný, určitě se budu těšit na možnost probrat tohle téma při některém ze setkání.
20.02.2024 - 13:13
Můra73: No, s těmi pocity je to dvojsečné. Tady mi například nevadí konstatování "tak osamělý", jednak proto, že vytváří zdání falešné skladební dvojice a tím nutí čtenáře se nad textem zamyslet, ale také proto, že je to jen prohloubení prvotního motivu samoty (bublající pramínek v prlběhu celé noci). Když jsem například četl Santóku, ani on se těmhle motivům nevyhýbal, ale nikdy je zároveň nestavěl na odiv. Haiku by mělo být stále postavené na pozorovnání v přítomném okamžiku. Z hlediska zenu je problém v tom, že ve chvíli, kdy splynu s pozorovaným, přestává existovat JÁ, které pozoruje, ale asi by nebylo fér chtít od každého básníka haiku, aby byl zároveň zenovým mistrem, takže by pak mohlo být v pořádku, že se do pozorování vnější věci prolne pozorování sebe sama. No nevím... :o)
18.02.2024 - 21:52
První a poslední jsou v mém vnímaní formy nejpodařenější.
V poslední době si dělám revizi náhledu na otevřené pojmenování pocitů a dalších abstraktních výrazů v haiku. Znovu kvůli pročítám Chrám, kde ve výběru podobné pojmy nejsou úplně vzácné. Krása, skromnost, samota..., tady osamělost. Jak to, Pavle, vnímáš Ty?
V poslední době si dělám revizi náhledu na otevřené pojmenování pocitů a dalších abstraktních výrazů v haiku. Znovu kvůli pročítám Chrám, kde ve výběru podobné pojmy nejsou úplně vzácné. Krása, skromnost, samota..., tady osamělost. Jak to, Pavle, vnímáš Ty?
13.02.2024 - 09:33
Za mě první ne, nejlepší je asi ta poslední, protože trošku dbá na zvukomalebnost.
11.02.2024 - 22:04
Karpatský: Já jsem hlavně rád, že tady je možnost řadit díla do sbírek, mnohem lépe se v nich pak vyznám i já osobně - a navíc vzniká přehledný celek i pro čtenáře. U těch překladů a teorie haiku mi to přijde hodně důležité.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Překlady haiku R. Wrighta (nové) : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Překlady z The Haiku Anthology
Předchozí dílo autora : jsem mrak
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» řekli o sobě
Sokolička řekla o milancholik :Naprosto skvělý člověk... Vždy mi dokáže zvednout náladu. Jeho verše a písně mi berou dech. Můj snivý poeta.:o)