Modrá

1. Skoro černá
Kameny
hromada kamenů
oblázků uhlazených do neurčita
kluzkých skvrnek
na podšálku noci

Moře se vpilo do oblohy:
všechny vlny se naráz
vznesly k průsečnicím
svého nanebevzetí
a vzniklé prázdno
odhalilo
kameny

Kameny
kusy pórovité látky
smějící se ústa
bledá od soli
kde končí
kde se dotýkají hranic
kde mají své stopy
a kořeny?

Kameny
zahrada posvátného ticha
neprůhledná stěna
plná věčnosti
tajemství bez cíle
kroky bez pohnutí
čas neplyne
čas krouží
ve spirálách

Kameny
všude jen kameny
nekonečné vrstvy
kamenů

 
2. Blankytná
Co si vezmu s sebou
do hlubin?

Levanduli
pár lehkovážných laskavostí
lampu a lekníny
lepidlo
dvě velké hrsti lékořice
lišky a labutě
letokruhy
a les

Lákavý seznam
na procházku po dně –

ta rozmazlená slova
jak líbezně se převalují
na jazyku!

Časem
z nich bude moc pěkný
cár promáčeného papíru


3. Indigová
Moře se vpilo do oblohy:
všechny vlny naráz
jako divé vtiskly své vzorce
do vlásečnic večera
a do oken
teď zírá jen němá vrstva vody
strnulá
a temná

Je noc
a stébla měsíčního svitu
se potrhala

Cosi mě nutí se pořád vracet
k zákonům lomu a odrazu –
ta netečná hladina
jako by ze všech možných kmitočtů
propouštěla
jen indigové šero

není vidět na krok
prostor se tupě vzpírá
prostor se svíjí
v agonii
nesmyslně tvárný svět
v konejšivém
vzdorovitém tanci
pořád dál
pořád dál
až k utišení…

Je noc
a jediné světlo se mi třpytí
kdesi v dálce
pod víčky

Je to zvláštní:
vidím ho dnes
možná poprvé