|
O soucítění.
 02.09.2023 8 323(9) 0 |
Všichni jsme zemí nikoho:
máme jen pár
špatně nakreslených hranic
navzájem jsme si přisoudili
čísla popisná
utrácíme za obálky
a osobitými rukopisy
spřádáme po večerech
tytéž vzpomínky
na stinné kouty
opuštěných zahrad
na bezednost
na sny
Dopisy chodí časně k ránu
mám jich už plnou poličku
a skříňku
občas je znovu otvírám
jen tak
i když jsem dávno vstřebala
všechen stesk
inkoustových smyček
a pomačkanému papíru
uhlazuji
posmutnělé vrásky
máme jen pár
špatně nakreslených hranic
navzájem jsme si přisoudili
čísla popisná
utrácíme za obálky
a osobitými rukopisy
spřádáme po večerech
tytéž vzpomínky
na stinné kouty
opuštěných zahrad
na bezednost
na sny
Dopisy chodí časně k ránu
mám jich už plnou poličku
a skříňku
občas je znovu otvírám
jen tak
i když jsem dávno vstřebala
všechen stesk
inkoustových smyček
a pomačkanému papíru
uhlazuji
posmutnělé vrásky
11.09.2023 - 18:52Opisovatel33: Já jsem to myslela spíš jako jednu takovou velkou metaforu, ale určitě se to dá vnímat i takhle :) Díky za komentář.
03.09.2023 - 07:49Báseň pro mě vypovídá o minulosti lidí co si vymysleli a jak se dříve spojovali. Na básni je zajímavé to, že v ní skončíme dnes "a pomačkanému papíru uhlazuji posmutnělé vrásky" to podle mě znamená, že je zde smutný podtext, který se z dob dřívějška objevuje i dnes v textu napsaném na pomačkaném papíru. Děkuji za přednes.
02.09.2023 - 22:17Hanulka: V pořádku. Jen bych ráda podotkla, že báseň nemusí obsahovat žádný šprým, a dokonce ani ty rýmy. Zas až tak posmutnělá mi osobně nepřipadá, ale je možné, že je mé vnímání v tomto ohledu trochu posunuté :)
Děkuji za zastavení.
Děkuji za zastavení.
02.09.2023 - 21:58Nerozumím, nepřipadá mi jako báseň, žádný rým ani šprým, jen posmutnělé konstatování.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Dopisy : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Modrá
Předchozí dílo autora : Zraněné věci
