32. Umět milovat „normálně“

Mé manželství mířilo do finále. Já i můj manžel Honza jsme dospěli k závěru, že se chceme rozvést. V klidu, jako přátelé.
Asi jsme to fakt s tím naším smířeným vztahem trochu přepískli – rozvodová právnička z nás měla spíš pocit čerstvého partnerského páru, než manželů, kteří si už spolu zažili všechno, co potřebovali. A pochopili, že další učební látku musí hledat zase u někoho jiného…
No, Honza už měl další osudový vztah rozjetý, jak mi pár měsíců před rozvodem přiznal. Tak jsem tedy přijala ony „parohy", aniž bych si namlouvala, že jsou to od něho teprve první, a zaměřila se na vlastní další vztahový vývoj…
Nejdřív jsem se i z jisté zvědavosti rozhodla zapátrat ve své vzdálenější minulosti, co mám vlastně v tomhle směru za sebou a na čem tedy především zapracovat.
Napsala jsem jednomu známému, který viděl do minulých životů a on mi obratem odpověděl. A dost vysvětlil.
„Zažila jsi pět minulých životů jako jeptiška a zavřela si lásku k partnerům a rodině. Milovala jsi rodinu Kristovu. Jeptiška totiž jinak psychicky velmi trpí, že nemá, nemůže mít rodinu ani partnera. A teď si onu lásku buduješ v osmé čakře na bázi lásky ke Kristovi. To je ale dost velký problém, protože každý chlap má lásku partnerskou v čakře 6. a 2. To je neslučitelné s tvou láskou v 8. čakře. Takže sice ty někoho miluješ, on tebe také, ale nikdy to nerezonuje a nepropojí se to do společné energie. Navíc ta láska kristovská je jiná a pro normální lidi dost zvláštní, taková duchovně pozvednutá nad romantiku i erotiku…“
Do té chvíle jsem o sobě věděla jen to, že jsem příliš velký idealista, co se lásky a partnerství týká. Ale že je to až tak…
Přiznám se, že jsem taky hodně tvrdohlavá. Takže místo abych „sestoupila dolů“ vstříc nějakému takovému „normálnímu“ partnerovi, rozhodla jsem se zkusit najít někoho tak „divného“ jako jsem já. Kupodivu i má nejlepší kamarádka Vlaďka prohlásila, že určitě někdo takový existuje. To mě povzbudilo. Aspoň na nějakou dobu… Prostě jsem se chytala naděje, že najdu někoho, kdo by mi pomohl z té „magořiny“, jak jsem s nadhledem říkala tomu, co se dělo mezi mnou a Nickem. Sice jsem netušila, jak by mi jiný partner mohl pomoci, ale už jsem se poučila, že se spousta věcí vyřeší způsobem, který by mě ani ve snu nenapadl. Každopádně jsem počítala i s možností, že budu žít nějakou dobu, možná napořád, bez partnera. Po zkušenostech s Nickem jsem došla do fáze, kdy mi bylo jasné, že možné je v podstatě cokoli. I to zdánlivě nemožné…