Ve spirále osudu - román
20.07.2022 2 522(5) 0 |
Podle očekávání - Keitha moje spolupráce se Sashou docela popudila.
“Hele, miláčku, nehledej v tom něco víc, než v tom je. Prostě přispěju pár texty Sashovi a Míši do jejich společného projektu. Toť vše,” domlouvala jsem mu smířlivě.
“Hm, ale už se mi o tom radši víc nezmiňuj,” navrhl překvapivě.
“Fajn. Já jen abys o tom věděl a nevyčetl mi, že něco dělám za tvými zády. Tím je to tedy ukončená záležitost,” shrnula jsem to.
Dál jsme si povídali jen o všedních věcech, zážitcích a o tom, jak se jejich úspěšné turné chýlí ke konci. Už za týden se měli vracet domů.
“Ronan přišel s návrhem, že zkusí sjednat turné po Státech. Na jednu stranu je to super, ale když pomyslím, že tě zase budu muset na tak dlouhou dobu opustit...” svěřil se mi.
“Na to si už holt budeme muset při tvém povolání zvyknout, miláčku. Ovšem ty návraty jsou prostě úžasné...”
“Jooo, nemůžu ani pomyslet na to, že už za týden budu absolutně s tebou! To se prostě nedá popsat slovy...” nechal se strhnout.
“Ne, to nedá, lásko,” souzněla jsem s ním. “Čekají nás nádherné všední dny...”
Kluci se vrátili skoro po měsíci zpátky domů. Naše životy plynuly tak jaksi stereotypně, a přitom každá chvíle stála stoprocentně zato.
Míša se Sashou se mi začátkem listopadu pochlubili, že už mají dost materiálu na celé album a hodlají ho vydat. Prošla jsem si všechny ty jejich písničky a byla opravdu nadšená. V hudebním směru dokonale souzněli, prostě si naprosto sedli. Sasha mi mimo jiné také poslal verše, které s Míšinou pomocí napsal v češtině, a pak podle nich udělal písničku v angličtině. Text byl následující:
PROŽÍVÁNÍ...
Když litovat, tak upřímně,
když chybovat, tak jen nevinně.
Odpouštět vždycky bez podmínek,
z duše, ze srdce, ze vzpomínek.
Když radit, tak přímo od srdce,
když věřit, tak pevně, hluboce.
Pomáhat jenom s dobrou vůlí,
andělé přidají se k tobě shůry.
Když důvěru, tak ve vlastní duši,
neboť ta čistou pravdu tuší.
Když soudit, tak jenom spravedlivě,
nalézat smysl v každičké chybě.
Když toužit, tak cele, vášnivě,
smát se - jak dítě, bláznivě.
Když prosit, tak důstojně, vděčně,
milovat - upřímně, bezpodmínečně.
Když tvořit, tak celou svou bytostí,
prožívat život s láskou a radostí.
A když tvůj život visí na vlásku?
Když trpět,
tak jedině pro Lásku!
V těch několika řádcích vyjádřil to, čemu věří, co cítí a jak pestrá, vnímavá a citlivá je jeho bytost. A taky to, jak je vnitřně silný a trpělivý.
Pořád doufal. A chtěl, abych to věděla...
“Hele, miláčku, nehledej v tom něco víc, než v tom je. Prostě přispěju pár texty Sashovi a Míši do jejich společného projektu. Toť vše,” domlouvala jsem mu smířlivě.
“Hm, ale už se mi o tom radši víc nezmiňuj,” navrhl překvapivě.
“Fajn. Já jen abys o tom věděl a nevyčetl mi, že něco dělám za tvými zády. Tím je to tedy ukončená záležitost,” shrnula jsem to.
Dál jsme si povídali jen o všedních věcech, zážitcích a o tom, jak se jejich úspěšné turné chýlí ke konci. Už za týden se měli vracet domů.
“Ronan přišel s návrhem, že zkusí sjednat turné po Státech. Na jednu stranu je to super, ale když pomyslím, že tě zase budu muset na tak dlouhou dobu opustit...” svěřil se mi.
“Na to si už holt budeme muset při tvém povolání zvyknout, miláčku. Ovšem ty návraty jsou prostě úžasné...”
“Jooo, nemůžu ani pomyslet na to, že už za týden budu absolutně s tebou! To se prostě nedá popsat slovy...” nechal se strhnout.
“Ne, to nedá, lásko,” souzněla jsem s ním. “Čekají nás nádherné všední dny...”
Kluci se vrátili skoro po měsíci zpátky domů. Naše životy plynuly tak jaksi stereotypně, a přitom každá chvíle stála stoprocentně zato.
Míša se Sashou se mi začátkem listopadu pochlubili, že už mají dost materiálu na celé album a hodlají ho vydat. Prošla jsem si všechny ty jejich písničky a byla opravdu nadšená. V hudebním směru dokonale souzněli, prostě si naprosto sedli. Sasha mi mimo jiné také poslal verše, které s Míšinou pomocí napsal v češtině, a pak podle nich udělal písničku v angličtině. Text byl následující:
PROŽÍVÁNÍ...
Když litovat, tak upřímně,
když chybovat, tak jen nevinně.
Odpouštět vždycky bez podmínek,
z duše, ze srdce, ze vzpomínek.
Když radit, tak přímo od srdce,
když věřit, tak pevně, hluboce.
Pomáhat jenom s dobrou vůlí,
andělé přidají se k tobě shůry.
Když důvěru, tak ve vlastní duši,
neboť ta čistou pravdu tuší.
Když soudit, tak jenom spravedlivě,
nalézat smysl v každičké chybě.
Když toužit, tak cele, vášnivě,
smát se - jak dítě, bláznivě.
Když prosit, tak důstojně, vděčně,
milovat - upřímně, bezpodmínečně.
Když tvořit, tak celou svou bytostí,
prožívat život s láskou a radostí.
A když tvůj život visí na vlásku?
Když trpět,
tak jedině pro Lásku!
V těch několika řádcích vyjádřil to, čemu věří, co cítí a jak pestrá, vnímavá a citlivá je jeho bytost. A taky to, jak je vnitřně silný a trpělivý.
Pořád doufal. A chtěl, abych to věděla...
74. Sashovo "Prožívání" : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : 75. Dobrá bolest
Předchozí dílo autora : 73. Tak nevinná spolupráce