Z cyklu - Palouček u obory

V jedné nevelké a ani nemalé vesnici žily v domě myši. Moc dobře se jim tam bydlelo. Hospodyně měla líného kocoura a myši řádily po celém domě. Když se nedostaly k jídlu do spíže, rozkousaly na co přišly. Díru udělaly v koberci, v sedačce, a dokonce jedna se pustila do šňůry od televizoru. Hospodyně byla z toho nešťastná. Kocour se jen povaloval na zápraží nebo běhal za kočkama na zálety. Moc se na něj zlobila. A stávalo se, že když se vrátil ze záletu, misku měl prázdnou. Nezastal si práci svou a hospodyně ho chtěla vytrestat hladem. Nic nepomáhalo. Myši každý večer čekaly schované u spíže, až hospodyňka otevře dveře. Jakmile byly otevřené, proklouzly jí pod nohama a to pak byly hody.

Moc si užívaly ty potvůrky šedivé v tom starém domě. Jednoho dne šel kolem sedlák a potřeboval kocoura. Hospodyně neváhala ani chvíli a toho lenocha mu prodala. Další den na trhu koupila jiného a dala mu jméno Franta. A to už byla jiná legrace. Kocour Franta chodil neustále naježený, vytahoval drápky, oči mu svítily hněvem a myši se ho od první chvíle bály. Věčně seděly schované a hladové v myší díře. A ven vylézaly, jen když byl u své misky, nebo usnul tvrdě na zápraží. Ale to se stávalo opravdu málokdy. Většinou se probudil a už je naháněl. Když hrabaly na poli i tam je našel. Myši si už nevěděly rady. Hledaly jiný starý dům, ale žádný takový nenašly. Lidé měli postavené nové, hezké domy a tam se myši nedostaly.

Musíme se toho kocoura zbavit, povídala jedna myš. Ale jak to udělat, nevěděly. A pak další, už docela vyhublá, jelikož do spíže se přes kocoura Frantu nemohly dostat, měla nápad. Půjdeme za soudkyní liškou Kryškou požádat o radu. Jedna myš vykoukla z díry a uviděla, jak se Franta nacpává u misky. Rychle vyběhly ven a běžely na palouček u obory za soudkyni liškou Kryškou. Liška Kryška dlouho přemýšlela, přemýšlela, a pak povídá:

Když mu na krk zvonek dáte, že jde kocour hned poznáte. Myši radostí, že už budou mít kocoura pod kontrolou, tančily, skotačily, až je musela liška Kryška ze soudní nory vykázat. V noci když Franta spal, mu myši připevnily na krk zvonek. Další den už chodil kocour se zvonkem na krku a myši hned věděly v kterých místech se pohybuje a stačily vždy utéct a schovat se mu. Kocoura Frantu to brzo přestalo bavit, když nikde neviděl žádné myši a raději začal běhat na zálety za kočkama.

Husy, kachny, labutě a už mazej na kutě.

A co vy kocouři? Také běháte za kočkama?