...

chtěla jsem ti ještě říct že...
že... to tvé objetí
o které jsem si nestihla říct
pálí mě v duši
tikot vlastního srdce přehlušují myšlenky
a tvůj úsměv...
je možné aby se ticho smálo?
ten tvůj smích
je nejvíc na celém světě

přesívám v dlaních písek
každé zrnko znamená vzpomínku všechno
každé zrnko je jako bodnutí do žeber
a najednou jsou mé dlaně prázdné
přesýpací hodiny odbily půlnoc
a štěkot psů už ustal...
ale touha zůstala
pořád...

chci ti říct že...
že... jsem si nestihla říct
o to tvé objetí plné lásky a porozumění
a je mi to líto...

zrnka písku poletují vzduchem
a já v něm cítím déšť
lítám jak kormorán nad mořem
co se snaží uletět sám před sebou

směješ se? vždyť já vím že už ne...