přidáno 27.11.2018
hodnoceno 8
čteno 1164(18)
posláno 0
někde v dálce
nad zlatošedým polem
káně naříká
tak něžně

asi nad naší láskou
ztracenou

mé slzy jsou mu ozvěnou
ač tlumené jsou
za stěnou
vlasů
úsměvů
a odhodlání

že už se znovu
nechci nechat
zranit
přidáno 29.11.2018 - 16:08
Hanulka: Děkuji.
přidáno 29.11.2018 - 08:42
Je opravdu od srdce, ať se ti daří !
přidáno 29.11.2018 - 03:36
Trochublázen: none: Homér: holka.přes.ulici: DDD: Díky, že jste se stavili...
přidáno 28.11.2018 - 09:18
Ale jó...
přidáno 27.11.2018 - 13:44
Něžně srdceryvná. Též už se nechci zranit.
přidáno 27.11.2018 - 12:42
Na rozdíl od none: mi ten závěr přijde trochu násilně vložený oproti těm prvním dvanácti řádkům, jejichž obsah je, no... od tebe, takže moc krásný
přidáno 27.11.2018 - 12:25
...ten konec krásně plyne, jako pramínek křehké básně...
přidáno 27.11.2018 - 10:54
Chytla mě za srdce. Krásně napsáno. Byť bych radši četl veselejší.

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Zlatošedá : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Simiatug
Předchozí dílo autora : Proměněná

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming