 01.11.2018 2 1390(15) 0 |
Svět se mi změnil
v nekonečný obraz
vpíjím se jak pigment
do mlhy
do mraků z akvarelu
do vrcholů hor
co nás už nezraní
do větru co přináší
v částech prachu
poznání
chytni mě za ruku
a pojďme tvořit
společné dílo
pod jedním nebem
a až za obzorem
shoří slunce
já s pokorou uvařím
ty prostřeš na stůl
a společnou modlitbou
ztišíme noc
ještě je daleko do léta
srdeční krajina však
pomalu rozkvétá
v nekonečný obraz
vpíjím se jak pigment
do mlhy
do mraků z akvarelu
do vrcholů hor
co nás už nezraní
do větru co přináší
v částech prachu
poznání
chytni mě za ruku
a pojďme tvořit
společné dílo
pod jedním nebem
a až za obzorem
shoří slunce
já s pokorou uvařím
ty prostřeš na stůl
a společnou modlitbou
ztišíme noc
ještě je daleko do léta
srdeční krajina však
pomalu rozkvétá
20.11.2018 - 17:29Yana: Děkuji, že jsi to pochopila. A jak nás teprve může změnit znovu-nalezená láska k životu!
06.11.2018 - 19:17láska, ta nás vždycky změní, jsme to stále my, ale jiní, lepší, krásnější, rozkvetlejší, vnímám z té básničky zvláštní klid, nechci napsat smíření ale něco v tom smyslu, taky pokoru a uspokojení, je krásná
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Proměněná : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Zlatošedá
Předchozí dílo autora : Mezi sopkami a indiány
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 1» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» řekli o sobě
človiček řekl o "Autor"sám :Jsme stejní,ve verších ostatních hledáme sebe,hledáme odpovědi na své pocity,emoce,lásky,bolesti trápení.Jsou verše které nás přesahují a verše které teprve rostou,přesto to píše jedna velká bytost složená z lidí,Mějme tu bytost,naše kolektivní fluidum rádi,rozvíjejme ho a pomáhejme mu.S láskou k Vám všem človíček.
