přidáno 01.11.2018
hodnoceno 2
čteno 1357(15)
posláno 0
Svět se mi změnil
v nekonečný obraz

vpíjím se jak pigment
do mlhy
do mraků z akvarelu

do vrcholů hor
co nás už nezraní

do větru co přináší
v částech prachu
poznání

chytni mě za ruku
a pojďme tvořit
společné dílo
pod jedním nebem

a až za obzorem
shoří slunce

já s pokorou uvařím
ty prostřeš na stůl
a společnou modlitbou
ztišíme noc

ještě je daleko do léta
srdeční krajina však
pomalu rozkvétá
přidáno 20.11.2018 - 17:29
Yana: Děkuji, že jsi to pochopila. A jak nás teprve může změnit znovu-nalezená láska k životu!
přidáno 06.11.2018 - 19:17
láska, ta nás vždycky změní, jsme to stále my, ale jiní, lepší, krásnější, rozkvetlejší, vnímám z té básničky zvláštní klid, nechci napsat smíření ale něco v tom smyslu, taky pokoru a uspokojení, je krásná

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Proměněná : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Zlatošedá
Předchozí dílo autora : Mezi sopkami a indiány

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming