přidáno 22.10.2018
hodnoceno 5
čteno 998(14)
posláno 0
Jsou odrazem
mých strachů a nejistot
hlubina
dosud nepoznaných vod
svírá
jak hrdlo noci

jenže je to JENOM POCIT

tak nepláču
i když kolísá můj dech
očima těkám po lidech
tváře snědé a cizí
unavené
napůl mě zdraví a napůl uhýbají
s nedůvěrou
k cizokrajné ženě

raději jdu
hladit kopce
s ovcema
se pást

tak blízko nebi
nořím prsty do mraků
a doufám
že matka země
bude dnes ještě spát
přidáno 24.10.2018 - 23:17
holka.přes.ulici: Orionka: Děkuji.
přidáno 24.10.2018 - 09:31
Krása. Má zvláštní vnitřní řád, na první pohled nepostřehnutelný, výborně ladící s obsahem. Obrazy ze slov mě přenesly taky do kopců.
přidáno 22.10.2018 - 13:54
Homér: Ekvádor.
přidáno 22.10.2018 - 08:54
Bolívie či Guatemala?
přidáno 22.10.2018 - 08:37
V posledních dvou slokách krásné obrazy.. taky bych občas ponořila prsty do mraků :-)

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Mezi sopkami a indiány : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Proměněná
Předchozí dílo autora : Polozapomenutá

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming