Polozapomenutá

Asi jsem
tvou kdysi oblíbenou knížkou
polozapomenutou
tou kterou stále nosíš
v kapsičce na prsou

snad voní dálkami
dětstvím
tou malou vískou na Moravě
odkud prý určitě jsem

jako vzpomínka
do které se vždy můžeš vrátit
prolistovat oblíbené pasáže
co snad už umíš nazpaměť
přivoníš k ní
a víčka spokojeně poklesnou
jenže
ve skutečnosti

bojíš se ji otevřít
bojíš se jí otevřít

snad ze strachu
abys jednoho dne nedočetl
poslední stránku

ze strachu
že už to nepůjde vrátit
inkoust osaměním vybledne

a tak listy dál vadnou
smutné a neprečtené
dál mě nosíš
v naprsní kapse na košili

oba dva trochu jsme
a trochu nejsme sami

víš
knihy chřadnou
když je nikdo nečte

stejně jako ženy
když nejsou
milovány