ledové paradoxy.

Nahá zákoutí, choulící se do tenkých krajek,
mrazivě vybízí vzdálené k sblížení.

A tak se dlaně opět letos nalezly,
uprostřed nočního ticha
pod něžnými slůvky,
tají niterní vločky.
Když pár krůčků opodál,
Slast koluje v žilách těla,
co chvatně otvírá
a chvatněji zavírá,
dveře teplého domova,
stávajícího se vonnou oázou uspokojení.

Jen pod vládou nejrafinovanějšího období,
počne kamufláž zimního času,
při němž je možno pocítit největší teplo.