 03.01.2017 3 1272(13) 0 |
Suchá víčka z pergamenu
halí vlhké bělmo.
A čočky, v důlcích zaryté,
civí do černobíla.
Úlomky chladné dýky,
trčící z údolí mezi lopatkami,
zacpaly stěny změklých cév.
Zrezlá pumpa nehybně dlí
v husté tekutině.
Když ztěžka se svrašťují zákruty,
tam v dálce za rohem,
sněžní voyeři lepí se tiše na okno.
Sledují rozklad horoucího nitra na křehký led.
Žasnou.
A zmírají na pravý opak.
halí vlhké bělmo.
A čočky, v důlcích zaryté,
civí do černobíla.
Úlomky chladné dýky,
trčící z údolí mezi lopatkami,
zacpaly stěny změklých cév.
Zrezlá pumpa nehybně dlí
v husté tekutině.
Když ztěžka se svrašťují zákruty,
tam v dálce za rohem,
sněžní voyeři lepí se tiše na okno.
Sledují rozklad horoucího nitra na křehký led.
Žasnou.
A zmírají na pravý opak.
06.01.2017 - 18:11Samozřejmě je nutné vnímat v podstatě vše, co napíšu obrazně. Zde je vyobrazen člověk co hledí do černobílé minulosti, slepý k novému žije v minulosti. Po zradě není schopen důvěřovat a milovat. Proto se utápí v žalu. Děkuji za komentář, vážím si ho.
05.01.2017 - 08:01Není to asi úplně můj šálek poezie, ale stylem, jakým to popisuješ, není vůbec špatný. Třeba - trčící z údolí mezi lopatkami - je hodně zajímavé. A zajímavý je i ten konec. Něčím určitě zaujala.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
vločky a lidé. : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : ledové paradoxy.
Předchozí dílo autora : zvěř.
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» nováčci
Eraso Holexa» narozeniny
slečna Lily [17], nevěrná [16], Alex07 [13], Tajemný [13], Máňa na koni [1]» řekli o sobě
zamilovana do nezamilovane doby řekla o Rozárka :Bylo nebylo.. a jednou přeci jen bylo.. a vůbec nikomu nepřišlo důležité, jak je to daleko /jako to obvykle v pohádkách bývá/... viděly se, poznaly se.... a minimálně jedna nikdy nezapomene na slečnu, která si na jejích kolenou četla deník....protože když ji obejmeš, zahrně tě nekonečnou důvěrou tak, že zapomeneš... jaký by to mohlo být, kdyby.... někdy prostě "kdyby" neexistuje.. a pohádky v našich srdcích mají neuzavřené konce, za které na oplátku dáváme a dostáváme naději na "příště"... jsem strašně ráda, že jsem tě mohla poznat... a doufám, že se ještě někdy uvidíme :)
