Fajn den / první část

To osudné ráno začalo pěkně z vostra. Vstal jsem levou a šlápl si na pravou. Mohlo mi to ledacos napovědět, třeba že den to bude divný, ale nápověda selhala. Podívám se před sebe do zrcadla. Vypadám jak dement. Opouštím sešlápnutou pravou a protahuju se před oknem. Venku se začíná rozjasňovat, po ulicích chodí oranžový cápci z pražské úklidové. Dělají, že dělají a sem tam pochválí nějaké to psí hovno: „Hele úplný Olbram Zoubek“ a jdou dál. Koukám na to s údivem, ti byli nějací vzdělanější, ale třeba jsem jen blbě slyšel.

Na protější střeše se třpytí tenká vrstva sněhu. Ptáci dělají ptákoviny a taky zpívaj a já mám takový divný pocit, asi jako když potkáte na záchodě v hospodě Michala Davida. To si rychle ptáka schováte, riskujete ucvrknutí, protože jste ho pořádně nevyklepali a mizíte. Dochází vám, že je to v prdeli. Nevyklepanej prosakuje skrz kalhoty a vy víte, že si budete muset pocákat vodou kalhoty, v horším případě převrhnout pivo. Kamufláž predátora hadra, chameleón vypadá jako mlok a myšlenky tryskaj jako gejzír, jako ze stříkací pistolky, ale ne takové té maličké plebejsky základní, ale takové té s tím velkým zásobníkem na vodu, kterou jste tiše jako děti záviděli jiným dětem  a doufali, že se jim to aspoň v dospělosti spočítá. Že vy i když vaši rodiče neměli na pořádnou vodní pistoli jste ředitelem něčeho velkého, peníze vytváříte a nepracujete pro ně a oni uklízejí na ulicích a kecaj o Zoubkovi. Každopádně nepobíráte toho Davida, jednak proto, že žijete celý život s tím, že si myslíte, že močí v sedě, ale taky proto, že co jakože dělá na záchodě vaší oblíbené hospody?
Prostě takový ten pocit, že je něco špatně. Okna protějšího baráku blikají jako pominutý, když v tom přede mnou vidím holou prdel. Tvary přívětivé, žádná kost a kůže. Ne, tohle je prdélka, kterou je za co chytit. Asi půl minuty je v jedné pozici, občas se zavrtí, jako by na mě mrkala. Představuji si majitelku, nikdy jsem ji vlastně neviděl, nikdy jsem vlastně moc nezkoumal protější okna. Chybka. Okna, kterýma lze vidět skoro až do krku. Ono se u nás na Letné moc nenosí žaluzie a další moderní vymoženosti. Tady máme všichni secesní stropy několik metrů vysoké, dřevěná okna, co nám i zavřená táhnou čerstvý vzduch a taky zvuk světa. Prdel mrká, mě se pyžamo zvedá. Prosím bože, ať vypadá zepředu aspoň jako Katy Perry.

Bůh není, raději přibiji své choutky na krucifix.

Žena se pomalu otáčí, já zadržuji dech, penis mi rýsuje trojúhelník a koule počítají á na druhou plus bé na druhou rovná se cé na druhou.  Člověk je otočený, v houštině rozkroku se houpe jakési něco. Bim bamb bim bamb. Pták odbíjí sedmou hodinu ranní. Zato můj pták rezignuje a schoval se kdesi do hloubi těla. Doufám, že ho ještě někdy uvidím, bylo nám spolu tak dobře. Úplně vidím, jak stopuje na silnici s cedulkou kosočtverce a frrrrrrr a pryč z teplých krajů.

„Kurva, šlápnu si na pravou, pomyslím ráno na Michala Davida a ještě tu obdivuji chlapskou prdel.“ říkám si do prázdného pokoje a věta se zvedne lehkou ozvěnou. „Musím si dovybavit ložnici.“ pomyslím si a vůbec ani náhodou, a to ani blbou náhodou by mě nenapadlo, že za dvacet čtyři hodin budu ležet v pokoji čtyřikrát čtyři metry svázaný na lůžku, bez možnosti se pohnout. Tohle bude den, den hodný zapamatování!

Je to fajn, fajn, fajn, je to fajn fajnový.