Sangui

10.Kapitola
„Zkusíme to znovu. Ale tentokrát se uklidni.”řekl Alex a položil přede mně klec s myškou.
Zavrtěla jsem hlavou.
„Noemi, zkus to. Musíš se to naučit.”chlácholil mně.
„Ne!”vykřikla jsem a vyběhla z místnosti. Práskla jsem dveřmi, až se otřásla podlaha.
Proběhla jsem kolem zmatené sestry, která pomáhala tetě vařit oběd, a zapadla jsem do svého pokoje.
Já nemůžu! Křičela jsem na sebe v duchu.
Vrátila se mi vzpomínka na to, co se stalo minule. V ruce jsem opět držela bezvládné tělíčko nebohé myšky. Zabila jsem ji svou magií.
Ozvalo se lehké zaťukání na dveře.
„Ne!”zaječela jsem znovu.
Ten někdo nedbal na to, že jsem nepovolila vstup a vstoupil.
„Já ti chci jen pomoct.”řekl klidně Alex.
„Ale já o to nestojím. Nebudu svou magii používat a vše vyřešeno.”zasyčela jsem.
Bála jsem se znovu použít, co mi bylo dáno, ale když jsem si představila život bez magie, stekla mi po tváři slza.
„Když ji nebudeš používat, zabije tě to. Magie je naší součástí. Chápeš?”
„Chápu. Ale radši umřu!”vykřikla jsem a hodila po něm polštář. Trefil ho do hrudi, ale Alexem to nehnulo.
„A na květině bys to zkusila?”
„Už vypal!”
Uslyšeli jsme hluk na okně a otočili k němu hlavu.
„Lilith!”vykřikla jsem a rozběhla se k rezavobílé čičince.
„Kdo to je?”nechápal.
„Lilith. Colinova kočka.”vysvětlila jsem mu.
Podrbala jsem Lilith za ušima.
„A co tu dělá?”
„Je na návštěvě.”
„To je jedno. Potřebuji, abys ještě zkusila použít svoji magii.”škemral.
„Alexi, já se bojím. Víš, co se stalo minule.”zakňučela jsem.
„Ale když to nebudeš trénovat, tak se to nikdy nenaučíš. Mysli na své bezpečí. Bezpečí své rodiny. Své sestry.”
Už jsem se nadechovala k další hnusné poznámce, když jsem zavřela pusu.
Bezpečí své rodiny. Ormoni nás hledají.
„Fajn.”vzdychla jsem.
Alex se vítězně usmál a vedl mně do své pracovny.
„Lusi? Dáš Lilith něco dobrého?”zeptala jsem se.
„Juzís, ta je kvášná. Neboj, bude se mít jako princezna.”
Alex mně vzal za rameno a strkal do předu. Posadil mně na židli.
„Tak do toho.”položil přede mně kytku.
Vzdychla jsem.
„Uklidni se. Musíš si věřit. Rozumíš?.”
„OK.”
Hlavně klid holka. Je to jenom květina. Prostě se uklidníš a vyšleš k ní magii. Nejde o život.
Zhluboka jsem se nadechla, zavřela jsem oči a natáhla ruku.
Začala jsem shromažďovat pocity. Myslela jsem na Lilith a její heboučkou srst. Myslela jsem na Lusiinu večeři včera večer a vše to vysílala do kytky. Vzpomínala jsem na včerejší kino, když se mi v hlavě vnořil obrázek mrtvého Lukáše.
„Noemi!”vykřikl Alex.
Vyplašeně jsem otevřela oči a zmateně se rozhlédla kolem.
Alex stál tři metry ode mě a vystrašeně se krčil. Stůl přede mnou byl spálený a z květiny zbyl jen popel.
„Co se stalo?!”vyjekla jsem.
„No, to by mně taky zajímalo.”vydechl.
„A tys tam chtěl mít myš.”sykla jsem.
Rozklepala jsem se.
„To nic.”přistoupil ke mně a položil mi ruce na ramena.
„Co dělám špatně?”zašeptala jsem.
Alex zavrtěl hlavou.
„Já to nebudu používat.”
„Ne! To se naučíš.”
„A co když ne?! Co když zabiju někoho z vás? Třeba tebe!”ječela jsem.
„Uklidni se. Víš co? Běž si odpočinou a já si něco ověřím.”řekl.
Kývla jsem.
Rozechvěle jsem vyšla z místnosti a došla do kuchyně. Vonělo to tu po rybě a rajčatech.
„Ahoj Noemi.”usmála se na mně teta.
„Čau. Nechcete pomoct?”nabídla jsem se sklesle.
„Jasně. Nakrájíš rajčata?”
Kývla jsem.
Vzala jsem do ruky nůž a dala se do krájení.

„Tak dobrou chuť.”usmála jsem se.
„Dnes večer jedeme na jednu slavnost ve městě, a potom přespíme u jedné kamarádky. Takže tu dnes odpoledne a v noci budeš sama. Noemi.”řekla teta.
„Jasan.”
„Ale budeš se chovat slušně.“ upozornila mně Lusi.
Zavraždila jsem ji pohledem.
„A na jakou slavnost?”zeptal jsem se.
„Pozvání starosty.”
„Tak si to užijte.”
„Ty taky.”
Po obědě se šli všichni zabalit.
„Tak ahoj.”objala jsem sestru s tetou.
„Ahoj.”
S batohy na zádech opustili dům a ještě jednou mi zamávali.
„Tak jsme tu zbyli sami, Lilith.”oznámila jsem své společnici.
Roztomile zamňoukala a odběhla.
Zaslechla jsem svůj telefon.
Rozběhla jsem se do pokoje a popadla mobil.
„Nazdárek Noemi.”
„Ahoj Elen. Co se děje?”
„Dnes večer pořádám menší party. Prosím, řekni, že přijdeš.”škemrala.
„Nikdo není doma. Já nevím…..”
„No ták.”
„Tak jo. Když se to nikdo nedoví.”
„Fajn. Tak v osm večer.”zasmála se a típla to.
„Lilith! Budeš tu večer sama!”křikla jsem.
Nic se neozvalo, což jsem brala jako souhlas.
To abych se dala do kupy.
Vzala jsem si osušku a zalezla do koupelny.
Pustila jsem si na hlavu teplou vodu. Potom jsem si vlasy svázala do copů a zabalila se do osušky.
Lilith se mi otřela o mokré nohy.
„Co ty? Máš nějaký plán na večer?”
„Mňau!”křikla na mně.
„Tak si to užij. Proč vlastně nejsi s Colinem?”
„Vrrrrrr”začala vrnět, když jsem ji podrbala za ušima.
„Chápu. Máš mně ráda. Ale aby nežárlil.”usmála jsem se a bosky doťapkala do pokoje.
Vytáhla jsem laky a začala se jimi probírat. Po patnácti minutách jsem se rozhodla pro světlé modrý.
Pak jsem začala prohledávat skříň.
Rozhodla jsem se pro volnou bílou sukni nad kolena a černé tílko. Rozpustila jsem si copánky a navlněné vlasy si hodila přes ramena.
Vydala jsem se na cestu k Elen.
Už byla tma, ale teplo. Měsíc mi svítil na cestu a hvězdy na mně mrkaly. Kolem mě sem tam prošel nějaký člověk, nebo kočka.
Cestou se ke mně připojili spolužáci ze školy.
„Tak co? Připravena na mejdan?”zeptal se Honza.
„To si piš.”usmála jsem se.
„Dnes to rozjedem!”zahulákal David.
Všichni jsme se zasmáli.
Došli jsme k Elen. Slyšeli jsme hlasitou hudbu a cítili různá jídla.
„Vítejte.”usmála se na nás Elena ve dveřích.
Vešli jsme dovnitř a Elen nás zavedla do velké místnosti, kde už pařili ostatní.
„Bavte se.”
Chvíli jsem tam jen tak stála, než mně kluci přinutili jít na parket.
Začali jsme poskakovat do rytmu hudby a smáli se, něco si povídali.
„Mám žízeň.”oznámila jsem po několika písničkách.
„Já taky. Pojď tam je bar.”řekl Filip.
Vyvedl mně z davu a zamířili si to k baru.
„Počkej tady, já to objednám.”posadil mně na židli a odešel.
Rozhlédla jsem se kolem sebe. Kolem mě bylo plno lidí. Tančili, povídali si, pili, smáli se.
„Tu máš.”podal mi Filip nějaké růžové pití.
„Dík.”usmála jsem se na něj a lokla si.
Mělo to sladkou chuť. Vypila jsem to a požádala o další.
„Dáš tanec?”zeptal se, když začala hrát pomalá hudba.
S úsměvem jsem přikývla.
Pomohl mi na nohy a já zjistila, že se mi trochu motá hlava. Dala jsem mu ruce kolem krku a on mi ty svoje položil na boky. Začal mně pomalu vést, ale já neustále zakopávala.
„Promiň. Nějak mi to nejde.”zasmála jsem se přiblble.
„Dokud stojím, tak v poho.”
Když jsem se po druhý zase málem přizabila, vzal mně radši stranou a donesl mi další pití.
„Hele, co to vlastně je?”zeptala jsem se už opile.
„Nějakéj punč.”mávl nad tím rukou.
Zasmála jsem se a hupsla do sedačky.
„Noemi! Pojď se mnou, chci ti něco ukázat.”ozvala se Elen.
Pomalým krokem jsem se z ní vydala a při tom sem tam do něčeho vrazila.
„Teda ty seš sjetá.”popíchla mně Elen.
„Hmm.”zahučela jsem.
Otevřela dveře do svého pokoje.
„Co mi to chceš………………ukázat?”zahuhlala jsem.
„Tohle.”
Ukázala na klícku vedle postele. Seděl v ní barevný papoušek.
„Amálka. Není úchvatná. Rodiče mi ji konečně dovolili.”radovala se jak male dítě.
„Je úchvatná.”uznala jsem a sedla si na postel.
„Já vím. Hele já teď musím dolů, ale někdy ji můžeme spolu cvičit.”
„Spolehni se.”kývla jsem.
Odešla a já se vymotala z pokoje. Vrátila jsem se zpátky do místnosti s barem a našla si další pití.
„Holka, ty se nezdáš.”ozval se za mnou jeden můj spolužák.
„Za to ty seš střízlivej.”zasmála jsem se.
„Ne na dlouho. Kluci už jsou na cestě s pivem. Punče jsou pro holky.”šťouchl mně do ramene.
„Ha, ha, ha.”
Pocítila jsem potřebu na záchod. Zvedla jsem se a zamířila na WC.
U zrcadla se tam líčila nějaká holka.
Usmála jsem se.
Ani jsem si neuvědomila, že se moje šelmička probudila.
Přistoupila jsem k ní a za zády sevřela nůž. Nosila jsem ho neustále u sebe.
Postavila jsem se jí za záda a nůž jí podržela u hrdla.
Vykřikla a snažila se mně odkopnout.
„Ne, ne, ne. Budeme si hrát.”zašeptala jsem.
Zajela jsem nožem do masa.
Strnula a pak mi spadla do náruče.
Začala jsem se smát.
Nakonec jsem vzala tělo a oknem vylezla na zahradu. Tam jsem ji zahrabala pod trávník.
Venku se ozývalo dunění hudby a šelestění větříku v korunách stromů.
„Ahoj kočičko. Co ty tady?”zaslechla jsem klučičí hlas.
Otočila jsem se a spatřila cizího kluka.
„Bavím se.”
„Nechceš se bavit se mnou?”zeptal se.
„Jasně.”
Skočila jsem po něm a ostřím mu přejela po hrudi.
„Cvoku! Co blbneš?! Seš na mol?!”ječel a skopl mně.
Zavrčela jsem a znova jím třískla o zem.
Zasmála jsem se, když zakňučel bolestí.
Zvedla jsem nůž a vrazila mu ho do čela. Ozvalo se nechutné křupnutí, protočil panenky a klesl.
„Bezva! Ani moc krve nebylo.”zasmála jsem se.
Zbavila jsem se těla.
Výborně má drahá. Výborně. Ozval se hlas v hlavě.
Naplnila mně radost a celá rozesmátá se vydala zpátky dovnitř.
Svezla jsem se k zemi a chytila se za spánky.
„Noe?”ozval se tichý hlas. Zvedla jsem hlavu a spatřila Colina. Jako vždy vypadal úchvatně.
Nepřítomně jsem se na něj zakřenila.
„Co tu děláš?”
„Sedím.”řekla jsem opile.
Colin si ke mně dřepl a podíval se mi do obličeje.
„Ty seš bezvadně nalitá.”poznamenal a zavrtěl hlavou.
„Jé mi fajn. Chceš taky? Je tam toho plno.”zasmála jsem se.
„Musíš domů. Takhle tu nemůžeš zůstat.”
„Ne-é. Doma nikdo není. A já nevím, kde jsou klíče.”zabrblala jsem.
Vzdychl.
„Pojď.”
Postavil mně, chytil kolem pasu a vedl pryč.
„Né. Já tu chci zůstat!”vyjekla jsem a otočila se zpátky.
„Noe, seš na šrot.”
Vyvedl mně z domu a mířil se mou bůh ví kam.
„Proč ses tak zřídila?”zeptal se.
Zavrtěla jsem hlavou.
Dala jsem mu ruku kolem krku a zapřela se o něj.
„Coline? Potřebuji zastávku.”sotva jsem to dořekla, jsem ze sebe vyzvracela žaludek.
Colin ke mně přiskočil a podržel mi vlasy.
„Promiň.”zahuhlala jsem.
Zase mně podepřel a pomalu se vydal na cestu.
„Kam jdeme?”zeptala jsem se.
„Ke mně domů.”
Zasmála jsem se.

Colin mně posadil na postel a odešel.
Rozvalila jsem se na heboučkých peřinách a začala si něco broukat.
Bylo tu příjemné přítmí a ticho.
Colin se vrátil se skleničkou vody.
„Vypij to.”podal mi ji.
Nalila jsem ji do sebe a vrátila mu skleničku.
Položil ji na stolek a pokusil se mně přikrýt peřinou. Ale já ho objala a stáhl k sobě.
„Noe, měla bys spát.”řekl vystrašeně.
„Mě se nechce.”zašeptala jsem.
Pokusil se odtáhnout, ale já ho pohladil po tváři. Jeho pleť byla hebká a chladivá.
V očích mu zajiskřilo.
„Jdi spát.”
Zavrtěla jsem hlavou a přiblížila k němu rty. Nejdřív se ke mně mírně naklonil, ale pak se mi vytrhnul.
„Sladké sny.”řekl a odešel.
„Coline.”zašeptala jsem do prázdna.
Chvíli jsem si „užívala” bolesti hlavy a nevolnost. Pak jsem usnula bezesným spánkem.