Sangui

9.Kapitola
Nehnutě jsme tam stáli a civěli na sebe.
Nervózně jsem se kousla do rtu a přešlápla. On naklonil hlavu ke straně.
„Co to bylo?”zeptal se.
„Co? “hrála jsem blbou.
Co mu mám sakra říct?
„Noe. Tys ji uzdravila.”
„Ne-e.”
„Já to viděl.”
Mlčela jsem. Byla jsem v koncích. Ještě nikdy se nestalo, že by se někdo z nás prozradil. A já se s tím zapíši do legend.
„Coline…………………………já….”
„Co?”pobízel mně.
Pochopila jsem, že nemá cenu před ním něco skrývat. Viděl mně. Ví co jsem provedla. Tohle nezakecám.
„Magie.”zašeptala jsem.
„Prosím?”
„To byla magie.”zopakovala jsem o něco hlasitěji.
„Jak?”nechápal.
„Nejsem obyčejný člověk. V mých žilách koluje magie.”
Zůstal na mně vyjeveně civět. Ale něco v jeho očích nebylo správně. Jako by ho to nepřekvapovalo, ale obličej vyzařoval něco jiného.
„Lusi, Alex, teta i já. Všichni ovládáme magii.”
Chvíli mlčel.
„Věřím ti. Pamatuješ, když jsem se u tebe v pokoji zarazil u té květiny? Cítil jsem z ní zvláštní energii.”
Přikývla jsem.
„Nesmíš to nikomu říct. Prosím.”špitla jsem.
„Za koho mně máš?”
„Ani nevím.”
„Z jakého důvodu je tu Alex? Není obyčejná návštěva, viď?”
Až teď jsem si uvědomila jak je Colin všímaví a inteligentní.
„Není. Je tu proto, aby mi pomohl. Každý z nás ovládá jiný druh magie. Dřevo, světlo, elektřinu, oheň, atd. Ale já mám jinou, neznámou. A on mi ji pomáhá vládnout.”
„Jakou?”
„Sílu života.”bylo zvláštní to vyslovit. Pořád jsem si nezvykla, že tak velká síla patří mně.
„Lidi kde jste?!”ozvala se Lusi z zpovzdálí.
„Už jdem!”křikla jsem.
Vzala jsem Colina za rukáv a rozběhla se.
„Takže dokážeš někoho uzdravovat?”zeptal se během běhu.
„Jo. Taky oživit, nebo zabít.”
„Zabít?!”zhrozil se.
„Bohužel.”vzdychla jsem.
Doběhly jsme Lusi s Alexem.
„Ví to.”vyhrkla jsem na ně.
Oba chvíli nechápavě koukali a pak vyvalili oči.
„Noemi! To přece nemůžeš!”vykřikla Lusi a popadla mně za rameno.
„Ale on to viděl. Co jsem měla dělat?”
„Nevím. Ale říct to někomu?! To je…….hrozné!”panikařila.
„Já mu věřím.”
„To je jedno! Není jedním z nás! Co když to někomu řekne?! Co když nás najdou Ormoni?! Je to jen kluk, ani ho pořádně neznáš.”
Lusi se mnou neustále třásla.
„Já jsem tady.”zavrčel Colin.
Alex s Liss se k němu obrátily.
„Nikomu to nepovím.”řekl Colin rychle, když spatřil jejich tváře.
„Nezbývá nám nic jiného než ti věřit.”vzdychl Alex.
Rozhostilo se trapné ticho.
Lusi s Alexem koukali na Colina, Colin na ně a já nervózně těkala očima po všech.
„Měli bychom jít.”prořízla ticho Lusi.
Kývli jsme a mlčky se vydali do kina.
Dnešní večer se vydal nepředvídatelným směrem. Colin zjistil naše tajemství a já se bála, jak bude reagovat.

Film už začal, když mně přepadl hlad. Ne po jídle, ale po pobavení.
Probouzela se moje šelma.
Nervózně jsem se zavrtěla a rozhlédla se kolem sebe. Všude lidé. Přede mnou, za mnou, vedle mě. Tolik hraček.
NE!
Ucítila jsem temnotu.
Noemi, nastal tvůj čas. Zabij! Běž si hrát. Ozval se hlas v hlavě. Snažila jsem se ho potlačit, ale nešlo to.
„Potřebuji na záchod.”řekla jsem sestře a vstala. Potichu jsem se vykradla ze sálu.
Zabij! Zabij už!
„To se snáz řekne, než udělá. Vždyť tu nikdo není.”zamumlala jsem.
Rozhlédla jsem se kolem.
Nikdo nikde, ale z toalet se ozývalo klapání.
Spokojeně jsem zavrčela a vydala jsem za tím zvukem.
Byl to uklízeč na toaletách.
„Dobrý večer slečno.”pozdravil mně s milým úsměvem.
„Ano, to je.”zakřenila jsem se.
Pro mě ano.
„Co tu děláte? Film už začal.”
„Nudím se.”broukla jsem.
Nechápavě se na mně zadíval.
„Nechceš mi dělat společnost?”zeptala jsem se.
Pokrčil rameny.
„Prosím.”zakňourala jsem.
Moje touha byla čím dál větší. Toužila jsem po tom mu vzít život. Koukat na jeho bezvládné tělo na zemi. Cítit radost.
„Dobře. Stejně nemám nic pořádného na práci.”řekl a odložil koště, které držel v ruce.
Strčil si za ucho neposlušnou, blonďatou kudrnu a usmál se.
Udělala jsem k němu krok.
„Jak se jmenujete?”
„Noemi Stailesová. A prosím tykej mi.”
„Dobře Noemi. Já jsem Lukáš.”
Zabij ho! Nůž máš pořád u sebe!
„Lukáši, hraješ si rád?”zeptala jsem se.
„Zaleží, jaké hry máš na mysli.”
„Dost zvláštní.”zašeptala jsem a přiblížila se k němu víc.
Zvedla jsem ruku a pohladila jsem ho po tváři.
Strnul, ale pak se uvolnil.
Přivinula jsem se k němu blíž a podívala se mu do očí.
„Tyhle hry?”zeptal se s uličnickým úsměvem ve tváři.
Přikývla jsem a přiblížila rty k jeho tváři. Jeho šedomodré oči se rozšířily údivem.
Ale místo polibku, jsem vytáhla nůž a přejela mu po tváři.
Moje šelma se zaradovala a já se zasmála.
S vyjeknutím ode mě odskočil.
„A tyhle máš rád také?”usmála jsem se.
Nečekala jsem na jeho dopověď, vyskočila jsem a povalila na zem.
Zvedla jsem nůž nad hlavu a bodla ho do břicha.
Zaječel.
Vystříkla rudá krev a kolem mě se vznesl do vzduchu pach krve.
Klekla jsem si vedle něj.
„Takový kluci jako ty se nepotkávají často.”zašeptala jsem mu u ucha.
Rozklepal se strachy.
Pousmála jsem se.
„Ale já si chci hrát.”
Nožem jsem zajela do jeho břicha a vytáhla vnitřní orgány. Zem polila krev. A na špičce nože se houpal nějaký kus masa.
„Koukej. To seš ty.”
Hodila jsem to vedle jeho obličeje a on zděšeně vjekl.
„Co pak?”
„Nech mně!”zaječel a pokusil se mně odstrčit, ale byl příliš slabý. Síly mu rychle ubývaly.
Vstala jsem a dívala se, jak umírá.
Celé jeho tělo se chvělo. V jeho břiše byl otvor a mně se naskytoval pohled dovnitř. Obličej byl zakrvácen, stejně jako jeho oblečení. Kousek od něj ležely jeho vnitřnosti.
Po chvíli se přestal klepat a znehybněl.
Začala jsem se smát.
Měla jsem radost. Zabila jsem člověka a to mi způsobovalo radost. Někde hluboko ve mně jsem věděla, že je to špatné, ale na povrch vyplulo šílenství a nešlo potlačit.
Vzala jsem tělo a potichu ho vynesl ave, kde jsem ho hodila do kontejneru. Pak jsem uklidila krev a vrátila se na místo do pódia.
Pořád jsem se klepala vzrušením.
„Co se děje?“zeptal se šeptem Colin.
Podívala jsem se na něj a usmála se. On by nebyl špatná zábava.
„Proč se směješ?”nechápal.
„Jen mně něco napadlo.”řekla jsem a ponořila se do svých myšlenek.

Film skončil a my se pomalu vydali domů.
„Tak co na to říkáte?”zeptala se Lusi celá šťastná.
„Bylo to dobré.”usmála jsem se.
„Fajn.”řekl Alex.
Colin šel mlčky vedle nás.
Už byla tma a ulice osvěcovali pouliční lampy. Bylo pod mrakem a vál chladivý vánek. Noc byla tichá, až na troubení aut z dálky a štěkání psů za plotem.
„Já jsem byla nadšená. Až to vyjde na CD tak to koupím.”radovala se Lusi.
Všichni jsme přikývli.
Alex začal něco šeptem probírat s Lusi. Tahle jejich tajné rozhovory jsem nenáviděla.
Zařadila jsem se vedle Colina.
„Seš nějaký tichý.”řekla jsem.
„To vždycky.”zavrčel.
„Co je?”
„Noc.”
Obrátila jsem oči v sloup.
„Co je tobě, že seš tak nabručený.”
„Nic.”
Vzdala jsem snahu z něj něco vydolovat.
Zachvěla jsem se zimou.
Colin si pohotově sundal svou mikinu a hodil mi ji přes ramena.
„Dík.”usmála jsem se.
Pokrčil rameny a šel dál.
Mikina byla načichlá Colinovým pachem. Vždy mi voněl jako nějaké ovoce. Taková nasládlá vůně, která se míchala se štiplavě kyselou.
Docela hodně mně to přitahovalo. Ale to asi všechno na něm.
Světlé vlasy mu neposlušně padali do obličeje. Hubené ruce vražené v kapsách a pohled jeho chladných očí. Byl krásný takovým svým kouzlem.
Dorazili jsme k našemu domu.
„Tak se měj.”rozloučila jsem se s ním a zakřenila se.
Kývl nám na pozdrav a odešel.
„Noemi? Tu mikinu si necháš?”zeptal se Alex.
„Šmarjá!”vyjekla jsem a rozběhla se za Colinem.
„Coline! Mikina!”křičela jsem za ním.
Zastavil tak prudce, že jsem to nečekala a strhla ho sebou na zem.
„A kvůli tomu nás zabiješ.”usmál se na mně.
Mlčela jsem, protože jsem oněměla z jeho úsměvu. Smál se tak výjimečně a já z toho byla vždy na prášky.
„Noe?”zeptal se váhavě.
Uvědomila jsem si, že na něm pořád ležím.
Zrudla jsem a rychle vstala.
„Promiň.”pípla jsem a vrátila mu mikinu.
Vzal si ji a koutky úst se mu zdvihly do úsměvu.
„Tak čau.”řekla jsem a obrátila se k odchodu.
„Ahoj. A sladce se vyspi.”zašeptal za mnou.
Ohlédla jsem se po něm, ale už tam nebyl.
Doma jsem pak zalezla rovnou do postele.
Ležela jsem tam a zírala do temného stropu.
Nikdy jsem se do nikoho nezbláznila. Bylo to tak nové.
„Už spi. Je pozdě.”zaslechla jsem šepot.
Posadila jsem se, ale nikoho jsem neviděla.
Kupodivu jsem nebyla vystrašená. Zase jsem si lehla a usnula hlubokým, klidným spánkem.