Lyžníci

Lyžníci.

Zima byla na ústupu a tak nebylo divu, že poslední zbytky sněhu vylákaly lyžaře do Mikulova. Slunce krásně svítilo, mrzlo docela snesitelně a hlavně bezvětří bylo příčinou nečekaného nápadu mého přítele podívat se také do hor.
Naprosto nevhodně oblečená na horskou procházku jsem přešlapovala před domem a vyhlížela auto. Přijel oblečen v prapodivných pumpkách, odsunul stranou hnědý pytel, abych se mohla posadit. Plni nadšení jsme vyrazili. Parkoviště bylo přeplněné, takže nezbylo než šlapat pěšky vzhůru k cíli. Tam můj nadšenec vysvobodil z pytle lyžičky svého dětství, ještě s vázáním na řemínky, a vesele prohodil „Alespoň bude sranda.“
Petr na dětské sjezdovce chvíli dováděl povzbuzován přítomnými dětmi a úplně zapomněl, že jsem přijela také. Zaregistroval mě až ve chvíli, kdy už jsem měla barvu stejnou jako můj vlněný kabátek, tj. holubičí šeď a zcela nepřirozený postoj, jak mě pokroutil mráz. Zastavil, dloubnul mě pod žebro a pozval na vyjížďku.
„Já se rozjedu a ty naskočíš vzadu na lyže.“ Chytil mi ruce, položil si je kolem pasu a rozjel se z kopce. Několik prvních metrů jsem dokázala běžet za ním, ale jak začal nabírat rychlost, už mi bylo jasné, že nenaskočím a nebudu mu stačit. Zoufale jsem se držela, a přestože mozek i přítel jasně přikazovali pustit se, nedokázala jsem to. Chudinky nohy! Asi se v kyčelních kloubech začaly otáčet dokola. Tak rychle neběžela stovku ani Kratochvílová.
Ani jsem nevěděla jak, ale najednou jsem byla na břiše, mezi nohama lyže, takže jsem bránila v plužení a za intenzivního ječení jsem za sebou nechávala v hlíně mělkou brázdu. Jediným záchytným bodem byly pumpky přede mnou, ale bohužel jen na několik vteřin. Nevydržely pnutí a začaly se sunout majiteli ke kolenům. Ozývalo se různé praskání, trhání a stále hlasitěji smích a různé pokřiky.
Konečně jsme přistáli. Přítel na lyžích, jen v trenýrkách, s pumpkami u kotníků. Já na břiše, s urvanými rukávy, natrženým kabátkem a odřenými špičkami elegantních botiček. „To byla jízda!“ zajásal přítel a začal si vytaženou gumou podvazovat kalhoty. Kriticky se na mě podíval, urval mi oba rukávy, které stejně visely už je na podšívce, hodil lyže na ramena a za jásotu okolí jsme se vydali k autu. Měl pravdu. Byla legrace, ale bolelo to ještě týden.