Requiem 1

Marika se octla poprvé po čtyřech letech za branami ústavu. Jistě, několikrát se jí podařilo během těch čtyř let utéct a jednou se dostala až do Ústí, kde ji chytli na nádraží policajti ale nyní to bylo poprvé, co byla svobodná. Tentokrát ji nikdo nahánět nebude. Nadechla se zhluboka studeného podzimního vzduchu, jenž byl okořeněn o aroma tlejícího listí a zorané půdy. Tentokrát to byl její přítel ale zároveň ji připomněl i jeden z jejích nevydařených útěků, který se odehrál na podzim před dvěma lety. Utíkala na zimu zoranými poli a pronásledovalo ji několik příslušníků VB. Tenkrát ji tenhle studený vzduch škrábal v krku a rozedíral plíce.

Byl rok 1992 a Marice bylo čerstvých osmnáct let.. Úřednická byrokracie, která ji do ústavu z nepochopitelných důvodů dostala si na ni v souvislosti s její blížící se plnoletostí opět vzpomněla. Přikázali ústavu v Měděnci, aby dívku propustili – ústavní péče skončila. Už přestávala doufat. Myslela, že v tom blázinci s těmi gumovými ksichty a perverzními ošetřovatelkami zůstane nadobro. Změnilo jí to. Možná se jí lesbický sex začal i líbit. Ale co teď bude dělat? Jedinou osobu, kterou má je její přítel Viky, který dělal v ústavu údržbáře a se kterým se velice sblížila. Doktorka Plevková mladým milencům dokonce umožnila (pod podmínkou že bude celému aktu přítomná) scházet se buď u ní v kanceláři nebo dole ve sprchách. Marika neví, jestli ji ještě miluje a jestli u něho bude moci bydlet. Viky se přestěhoval a v posledních měsících se moc nestýkali. Zkusí to, je to její jediná šance jak vést alespoň trochu normální život. Ale i kdyby to nevyšlo, raději bude spát na lavičce v parku než aby přijala nabídku, kterou ji dala doktorka Plevková. Stále ji zněly v hlavě její slova pronesená se slovenským přízvukem,
,,Však mužeš bydlet u mě. Nic by ti tam nescházelo.´´ Ne, to radši zemřít, pomyslí si Marika a odhodí zmačkaný papírek s doktorčinou adresou do škarpy u silnice.

Marika jde po okraji pusté, opadanými stromy lemované silnice, která směřuje do Klášterce. Nejela autobusem protože to chtěla zvládnout vlastními silami. Chtěla se z Měděnce dostat po svých. Byla to jakási satisfakce za všechny její nevydařené útěky. Nyní kvůli značné zimě začíná pochybovat o správnosti svého rozhodnutí. Snad někdo už konečně pojede okolo a sveze jí.

Na promrzlou dívku se nakonec usměje štěstí v podobě zelené Škody 105. Neváhá a začne stopovat. Za volantem sedí mile vypadající a mladík s brýlemi. Ten mi jistě zastaví, myslí si zkřehlá Marika. A opravdu. Žádný řidič ani řidička by neměl to srdce nepomoci opuštěné dívce zachumlané v šusťákové bundě. Řidič zevnitř otevře dveře a Marika, celá šťastná, nastoupí. Uvnitř panuje příjemné teplo a z rádia se ozývá Lucie Bílá s písní Láska je láska.
,,Prosím vás, kam jedete?´´ zeptá se Marika a snaží se to říci co nejvíce mile.
,,Do Chomutova...´´
,,Do Chomutova? Tak to je úplně skvělý,´´ zaraduje se děvče. Auto se rozjíždí.

Mladý řidič Pavel je ze své krásné spolujezdkyně poněkud rozhozený ale snaží se to nedávat najevo.
,,Nevadí vám to rádio?´´ zeptá se.
,,Vůbec ne,´´ odpoví Marika. Je tak šťastná, teprve nyní ji dochází, že je venku a že se do ústavu již nikdy nevrátí.
,,Láska je láska...,´´ zpívá si potichu s Lucií Bílou.
,,Zapněte si pás,´´ vyzve nepřesvědčivým hlasem Pavel zpívající si dívku.
,,Aha, promiňte.´´ Píseň v rádiu končí a následuje nezáživné tlachání.
,,Odkud jedete?´´ zeptá se Pavel a hlas mu znovu přeskočí. Nikdy nebyl dobrým řečníkem a to mu právě v jeho profesi dost škodilo.
,,Můžeme si tykat,´´ navrhne svobodou opojená dívka a podává řidiči stále ještě studenou ruku. Nejraději by si teď tykala s celým světem.
,,Pavel.´´
,,Marika.´´ Líbí se mu. Má krásný nevinný obličej, což je v přímém kontrastu s tím, jaké peklo si už za svůj krátký život prožila.
,,Takže kam směřuješ Mariko?´´ Jen na krátkou chvíli se na ni při pokládání otázky podívá. Chtěl by se dívat déle ale stud mu to nedovolí.
,,Do Ústí. Tam bydlím a chodím do školy,´´ vymýšlí si děvče.
,,No a proč nejedeš vlakem nebo tak?´´ podiví se Pavel.
,,Prostě ráda chodím pěšky a taky ráda stopuju.´´ Ještě ho napadlo zeptat se, co dělala tady v Měděnci ale pak si pomyslel, že je to hloupá otázka a že mu do toho stejně nic není.
,,Ale stopování je nebezpečné.´´ Vážně to řekl? Kde se to v něm vzalo?
,,Já mám ale štěstí na lidi,´´ odpoví s úsměvem Marika.
,,A co děláte? Tedy pardon, co děláš?´´ Téhle otázky se Pavel trochu obával ale zároveň byl rád, že hovor neutichl a dále probíhá.
,,Řeknu ti to, když ty nejdřív řekneš mě co studuješ.´´ Marika začala horečně přemýšlet. Jediné, co kdy studovala byla základní škola, kterou opustila v sedmé třídě.
,,Já stu-du-ju vejšku.´´ A začala se hihňat. Pavlovi se to nějak nechtělo věřit. Možná je ta holka opravdu jenom střelená ale stejně na někoho kdo je na vejšce moc nevypadá.
,,A co studuješ? Jaký obor?´´ Marika nevěděla. Už chtěla říct kadeřnice ale pak jí došlo, že to se asi na vejšce nestuduje.
,,Knihy,´´ vysoukala ze sebe, ,,literaturu.´´ Tak tahle holka určitě na vysokou školu nechodí, pomyslí si Pavel. Spíše mi připadá jako někdo, kdo utekl z domova.
,,A ty? Co děláš?´´ dožadovala se odpovědi Marika.
,,Hádej,´´ vybídne ji.
,,Hmm... brejle, pod bundou svetr, takovej uhlazenej... ty seš vědec.´´ Pavel se rozesměje (ale taky se ho to dotkne, vážně vypadá jak debil) a Marika se přidá.
,,Sem učitel, učim v Chomutově na učňáku fyziku a matematiku.´´ Něco se mezi nimi odehrávalo, to věděli oba dva. Ona chtěla jeho a on chtěl ji, jenom nevěděl jak na to. Ač mu bylo už čtyřiadvacet let, byl stále panic. Neměl na žádnou ženu štěstí a už přemýšlel o tom, že by si koupil prostitutku, když v tom narazí na tuhle osamělou zrzečku. Auto již jelo po silnici první třídy a neodvratně se blížilo k Chomutovu. Jestli chtěl něco udělat, musel teď. Musel překonat ten svůj strach, který v něm zaseli jeho puritánští rodičové. Uviděl informační tabuli, která odkazovala k nedalekému motorestu. Možná by ji tam mohl pozvat. Jestli opravdu utekla z domova, jak se domnívá, tak neodmítne.
,,Ééém... nechtěla by ses tady stavit na něco? Zvu tě.´´ Jsem kretén, jsem kretén, fackoval se v duchu Pavel a zatínal prsty do umělé kůže volantu. Marika neváhala ani chvilku.

Škodovka zastavila na parkovišti motorestu – bylo skoro prázdné vzhledem k pozdně odpolední hodině a pár se vydal dovnitř. Páchlo to tam cigaretami a spáleným omastkem. Restaurace třetí cenové kategorie. Naštěstí tu bylo opravdu prázdno, vlastně tu nebyla nikde v dohledu ani obsluha. Pavel by si s dívkou nedokázal povídat, kdyby okolo seděli desítky lidí. Marika se posadila a on šel zatím hledat někoho, kdo je obslouží. Podařilo se mu dokonce zvýšit hlas (nebývalé, to by se mu za běžných okolností nepodařilo).

Dvojice seděla osamoceně u stolku pokrytého nepříliš čistým ubrusem už několik minut a popíjela kávu. Pavel se stále neměl k nějakému razantnějšímu výpadu. Jakoby svým přivoláním obsluhy a objednáním čokoládového dezertu vyčerpal všechnu svou rozhodnost.. Marice bylo jasné, co chce ale pořád si myslela, že to bude on kdo zaútočí. Měl by to být přece muž. Žena by mu měla dávat jenom signály a to Marika viditelně dělala. Teď například rozkošnicky olizovala třešničku, která zdobila její nyní již snědený dezert. No tak vidíš, že to chci. Pavel se stále ale neměl k činu a uhýbal očima. Celé ty roky o takovémhle scénáři snil a teď se podělá. Marice, bylo jasné, že musí převzít iniciativu. Nesmělý mládenec se leknutím otřásl, když se Mariky noha začala pod stolem dobývat do jeho beznadějně scvrklého rozkroku.
,,Promiň...,´´ řekl o pár chvil na to a odešel od stolu na záchod.

Opřel se o umyvadlo a zahleděl se na sebe do zrcadla. Ten jeho hloupí obličej! Je úplně neschopný. Bydlí pořád s rodiči, ve škole se mu žáci i ostatní učitelé smějí a on ani nedokáže ošukat osmnáctiletou holku. Udeří pěstí do okraje umyvadla a rukou mu projede bolest. Co teď bude dělat? Rozpláče se tak jako vždycky? Najednou se otevřou dveře a vstoupí Marika. Přijde až k němu a sundá si šedivý rolák, pod nímž nic dalšího nemá a odhodí ho na umyvadlo. Pavel se odhodlá a klepajícíma rukama se začne dotýkat jejích malých prsíček, které na vršku zdobí vystouplé růžové bradavky, připomínající třešničky na jejich snědených čokoládových dezertech. Je to vůbec poprvé, co se takhle nějaké ženy dotýká. Bere ty vystouplé hrbolky do úst a poté se lačně a nezkušeně přisaje na dívčiny rty. Tady jasně vede Marika, která má s líbáním bohaté zkušenosti z ústavu, kde si s doktorkou Plevkovou vzájemně vyměňovali sliny a proplétali jazýčky i několik desítek minut v kuse. Při líbání začala zkušená Marika rukou zkoumat i Pavlův rozkrok a ke svému zklamání nic nenahmatala. Poklekla tedy a pokoušela se chybu odstranit.
,,Ne, počkej, co když sem někdo příde,´´ pokusil se zastavit dívčino počínání Pavel ale nedostalo se mu žádné odpovědi. Marice, která se právě pokoušela cucáním a kouřením ochablého ptáčka postavit to bylo naprosto jedno. Ať si sem třeba někdo přijde. Pavel, držící se jednou rukou umyvadla a druhou o kabinku záchodu se začal pod náporem Maričiny pusinky a šikovného jazýčku zbavovat ostychu a napětí. Jeho penis se konečně vztyčil a přestože nebyl bůh ví jak velký, milovala ho Marika v tuto chvíli více než ten co měl mezi nohama Viky.
,,Tak co chceš mě ošukat, Jo? Intelektuále posranej, ošukej mi díru,´´ řekne tvrdě Marika a opře se o umyvadla. Pavel je tak nadržený, že ho opustí i jeho vrozený strach z toho, že penisem tu zmiňovanou díru nenajde. Stáhne Marice bílé vzorované kalhotky a ona si rukama roztáhne půlky. Párkrát neznámou, chloupky porostlou krajinu přejede fialovým žaludem a pak konečně zasune. Marika zasténá a sklopí hlavu do umyvadla. Rázem se oba ocitají v jiném světě. Pavel neví, jak dlouho vydrží, než se udělá ale jistě to nebude dlouho trvat. A skutečně, po pár přírazech musí z mladé kundičky vyjet ven. Marika se na něho vyčítavě podívá ale pak si uvědomí, že je to i pro její dobro. Že si takhle užije více rozkoše.
,,Pojď mě vylízat,´´ navrhuje roztoužená rusovláska a dává si nohu na umyvadlo, aby k ní měl její záchodový milenec dobrý přístup. Pavel neváhá, pokleká na špinavou, dlaždičkovanou podlahu a začíná tekoucí vagínu vylizovat. Svého penisu se radši ani nedotýká a nechává jej odpočinout a připravit se na další číslo. Kdyby Marika zavřela oči, myslela by si, že ji líže některá z ošetřovatelek ústavu. Zase by ve vzpomínkách viděla černé vlasy doktorky Plevkové, která leží mezi jejíma nohama a líže ji. V tu chvíli se Maričina rozkoš zintenzivňuje neboť ji Pavel kromě lízání klitorisu, vsunul do dírky i jeden prst. Kdokoliv kdo by procházel kolem toalet by její sténání musel slyšet.

Erekce mladého a začínajícího učitele dosáhla maxima a dál už ejakulaci neudrží. Musí zasouvat. Otevře jednu ze tří kabinek a posadí se na sklopené prkýnko. Marika jej však nejdříve upozorní, aby se hlavně neudělal do ní a aby jí včas řekl kdy má slézt.. Pavel souhlasí. V tuto chvíli by odsouhlasil úplně všechno. Marika spojuje za jeho hlavou, na nádržce s vodou ruce a zlehka dosedá na penis, který se do ní pomalu zanořuje. Veškeré pohyby jsou nyní na ní. Pavel má zakloněnou hlavu a jen si ten nový skvělý pocit, kdy je uvnitř teplé a měkké vagíny užívá. Jenom to hloupé houpající se splachovadlo tu překáží. Marika do něj vždycky když jde nahoru narazí a ono se rozhoupe. Nakonec ji už tak štve, že za něho zlostně zatáhne až jej málem utrhne. Ozve se zvuk splachujícího záchodu. Ale ta hloupost tu je stále a dál otravuje. Marika tedy ke své nelibosti z penisu slézá a přehazuje splachovadlo přes jednu z trubek, které se vinuly po zdi. Ve skutečnosti, kdyby to neudělala a z penisu nesesedla, Pavel by se do ní jednoduše udělal. To nutkání bylo na nezkušeného prvošukatéra příliš silné a on by se nevzmohl na přerušení. Teprve nyní, kdy dráždění ustane a jemu se vrátí do hlavy trocha racionality si uvědomí možné riziko. Vstane a odklopí prkýnko z mísy (mísa sama o sobě není moc čistá a uvnitř se nachází několik útržků, modrou vodou nasosaného, levného toaletního papíru). Marika se nad mísou rozkročí, opře se o zeď a vystrčí na Pavla roztouženou vagínku. Ten se nenechá dlouho pobízet a znovu zasune.

Drží si pevně hekající mládě za boky a zběsile přiráží. Marika by ho asi ráda znovu varovala, aby se nevystříkal do ní ale kvůli přívalu rozkoše, není schopná promluvit. A pak to na Pavla přijde. Zastrčí penis co nejhlouběji může a vzápětí jej zase rychle vytáhne, aby mohl ejakulovat do záchodové mísy, kde jeho malé pulce rychle zlikviduje čistič Domestos. Zatímco Pavel pomalu končí s honěním, Marika se dodělává rukou a dosahuje plnohodnotného orgasmu.

Teprve poté, co se za dvojicí zaklapnou dveře, vykoukne ze své kabinky, která se nachází až u zdi obézní a upocený chlápek. Zkontroluje, zda je už zase sám a začne si odmotaným papírem utírat z otylých stehen pomalu stékající semeno.