 21.01.2008 4 1288(15) 0 |
Jediný zvuk vycházel z koupelny. Voda tekoucí z kohoutku do poloplné vany byla dost horká na to, aby lehce spálila bledou kůži na ruce mladé dívky. Zastavila tekoucí vodu a pohlédla z okna. Na obloze zářil ubývající měsíc a nekonečno hvězd. Po tvářích ji začaly stékat slané slzy. Nevnímala je. Myšlenkama byla mimo tento dům a mimo tento svět. Automaticky přešla k vaně a vykoupala se. Pak si kolem těla ovinula tmavěmodrý ručník a odešla z koupelny. Přešla přes prázdnou chodbu do prázdné ložnice a lehla si na prázdnou postel. Celý dům byl prázdný. Chyběl dětský smích, chyběla slůvka lásky, chyběla pohlazení, chyběl On.
V rohu místnosti stály dvě dětské postýlky. Pečlivě nachystané, jako by se každým okamžikem měly objevit dvě děti, vykoupané a oblečené do pyžamek. Taky její pravá strana postele byla pečlivě připravená, jenže...Nikdo nepřicházel. Již celý rok, každý večer čekala. Čekala, že se otevřou dveře a vejde On s jejich dětmi. Ale nestalo se tak. Jednou odešli a už se nikdy nevrátili. Odmítala si to připustit, říkala, že se jednou vrátí, ale sama tomu postupem času přestávala věřit.
Dny byly studené, noci temné. Všechno listí již spadalo ze stromů dolů na promrzlou zem. Milovala toto roční období pro jeho rozmanitost a syté barvy na začátku a pro smrt čekající na konci podzimu. Procházela se úzkými uličkami velkého města. Šla tam, kam ji nohy zanesly a nevnímala okolní svět.
Jednoho pozdního večerního odpoledne se takhle dostala až na městský hřbitov. Procházela se mezi upravenými hroby, pozorovala monumentální hrobky slavných lidí a prosté kříže chudiny. Rozhodla se již dávno. Slunce se klonilo k západu a ona konečně našla, co hledala. Věděla, že nemá navybranou. Proč se dál trápit? Již není komu dát lásku, smích, slova plná lásky. Není důvod žít. Vytáhla lesklou dýku...
S posledním slunečním paprskem padlo tělo mladé ženy na prostý hrob s kyticí uschlých květů. Její poslední pohled patřil fotografii muže s dvěmi malými dětmi.
V rohu místnosti stály dvě dětské postýlky. Pečlivě nachystané, jako by se každým okamžikem měly objevit dvě děti, vykoupané a oblečené do pyžamek. Taky její pravá strana postele byla pečlivě připravená, jenže...Nikdo nepřicházel. Již celý rok, každý večer čekala. Čekala, že se otevřou dveře a vejde On s jejich dětmi. Ale nestalo se tak. Jednou odešli a už se nikdy nevrátili. Odmítala si to připustit, říkala, že se jednou vrátí, ale sama tomu postupem času přestávala věřit.
Dny byly studené, noci temné. Všechno listí již spadalo ze stromů dolů na promrzlou zem. Milovala toto roční období pro jeho rozmanitost a syté barvy na začátku a pro smrt čekající na konci podzimu. Procházela se úzkými uličkami velkého města. Šla tam, kam ji nohy zanesly a nevnímala okolní svět.
Jednoho pozdního večerního odpoledne se takhle dostala až na městský hřbitov. Procházela se mezi upravenými hroby, pozorovala monumentální hrobky slavných lidí a prosté kříže chudiny. Rozhodla se již dávno. Slunce se klonilo k západu a ona konečně našla, co hledala. Věděla, že nemá navybranou. Proč se dál trápit? Již není komu dát lásku, smích, slova plná lásky. Není důvod žít. Vytáhla lesklou dýku...
S posledním slunečním paprskem padlo tělo mladé ženy na prostý hrob s kyticí uschlých květů. Její poslední pohled patřil fotografii muže s dvěmi malými dětmi.
13.11.2014 - 20:51Amelie M.: Máš pravdu, to zarovnání bylo fakt děsivé, holt jsem tak tehdy rovnala vše :/ Teď je to lepší :)
Děkuju za pochvalu :)
Děkuju za pochvalu :)
13.11.2014 - 14:31to zarovnání na střed mě ničí.. nicméně je to jinak pěkně napsané.. z textu až mrazí..
05.02.2008 - 17:33Opět jedna z tvých temných s pochmurným koncem... ani jsem nečekala, že by se ten hajzl manžel vrátil. Hezké:-)
29.01.2008 - 19:26Ne každý dokáže unést tíhu osudu, ale pokud to není jen Tvoje fantazie,tak věř,že život vždycky stojí za to i přes trable, které některým jedincům naděluje v hojné míře. Ale povídka se mi líbila.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Podzimní : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Umírám
Předchozí dílo autora : Příběh, který vám chci vyprávět...
