Zpátky ke kořenům II.

Koukal na ten vzkaz celé hodiny. Nechtěl věřit tomu, že by mu bylo tak rychle odpuštěno, ale evidentně ano. I když... Marty se taky hodně za tu dobu změnil, vždyť jej přece málem nepoznal, jak si může být jistý, že se mu nepomstí za jeho zradu? Jistotu v sobě nenašel, ale přece jenom ten kousek "starého Johnnyho", co v něm zbyl mu říká, že i Marty nezapoměl na všechny možné i nemožné příhody z jejich života, že přece nejde zapomenout, jak tenkrát vykradli tu trafiku, a poté se smáli policii do obličeje, a dodnes se nepřišlo na to, kdo to vlastně udělal.

Posléze začíná vzpomínat i na hádky, co s Martym měli, jak se tenkrát pobili, kvůli holce, kterou vlastně ani jeden nechtěl, ale jejich mladická ješitnost jim nedala na výběr. Nebo když spolu poprvé balili jointa. Na tyhle věci se prostě nedá zapomenout. Vrtá mu ale hlavou, proč mu dal Marty číslo, protože Johnny tuší, že Marty je policíí odposloucháván. Přece jen, v tomhle ne moc velkém městě není tolik lidí, kteří by dokázali uspokojit poptávku po drogách všeho druhu tak, jako právě Marty, a když už ano, tak produkty jsou nevalné kvality, to je po celém městě dobře známo.

Po několika hodinách přemýšlení nad těmito věcmi se nakonec rozhodne přijít všemu na kloub. Už tenkrát byl Johnny ten, který plánoval nejdrobnější detaily jednotlivých akcí. Nikdy Johnnyho ani Martyho nechytili. Ale když četl spisy s důkazy, tak ho smích přešel. Tenkrát ho z toho vysekal otec Mary-Ann, který se za něj zaručil a Johnny byl opravdu úplně někdo jiný, začal pořádně studovat, a nebyl to špatný student, začal mít ambice a cíle, což nikdy do té doby neměl. Všichni byli spokojení.

Jenom Johnny nebyl, ale na to se jej nikdo neptal. Rodiče mu vždy říkali "hlavně nedopadni jako Andrew". Tušil, že jeho rodiče věděli o tom, že se neživí zrovna počestnými způsoby, ale Andrew, to byl jiný kalibr. Býval vládce celé čtvrti, než se sesypal jako domeček z karet, nikdy to nebyl vůdčí typ, a přece jen, s jídlem roste chuť, a když Andrew zjistil, že je vlastně jednoduché a krásné být bohatý bez práce, tak neměl ničeho dost. Začalo mu být málo tisíc liber týdně, chodil do nejlepších restaurací, jezdil nejdražšími auty, kupoval si nejluxusnější prostituky.

I Andrewa tenkrát zradil parťák. Za zradu dostal od kliftónů příslib zkrácení trestu na polovinu. Danny neodolal, a mluvil. Johnnyho bratr se od té doby skrývá jako štvaná zvěř někde na jihu Evropy, ani Johnny sám neví kde. S Andrewem nebyl v kontaktu víc, než dva roky. Ani na vánoce se neviděli. Rodiče si zvykli, i Johnny si zvykl na to, že v podstatě nemá bratra. Míval dva, teď nemá ani jednoho. O Andrewovi neví, zda-li je vůbec na živu a jeho "bratr" Marty na něj zanevřel.

Johnnymu se takhle honí myšlenky hlavou, a říká si, že by se měl Andrewovi ozvat, teď ale ne, teď není ta správná chvíle. Teď musí vykonat něco jiného, musí jít zpátky do čtvrti, ve které vyrostl a zkusit se dát s Martym věci do pořádku. Ví, že jediný Marty ho může zachránit. Nemá nikoho jiného.

Vydává se tedy do čtvrti, ve které byl včera. Tuší, že tam Martyho někde potká. Když tam ale dorazí, čeká ho úplně jiné překvapení. Byl to ten kluk, se kterým si nepadli moc do oka, a do kterého vrazil při svém neslavném odchodu. Byl sám. V moment, kdy Johnnyho spatřil se k němu rozběhl. Nechtěl si nechat ujít tu příležitost oplatit Johnnymu to, co mu včera provedl. "A hele, kohopak tu máme" vysmíval se už z dálky ten kluk. Johnny začal přemýšlet, jestli si z něj ten hoch nedělá jenom srandu, přece jenom mohl být o takové dva až tři roky mladší, a Johnny ví, že pokud dojde na pěstní výměnu názorů, tak vítěz je předem znám. To si ale neznámý neuvědomuje a atakuje verbálně dál s naprostou suverenitou "To tě na fízlárně nenaučili odpovídat ty šmejde?" V ten moment v Johnnym začala vřít krev. Pochopil, když ho nazval zrádcem člověk, který se cítil být zrazen. Ale naprosto cizí člověk? To asi nepůjde.

"Ty jeden dobytku, radši jdi, než se Ti něco stane" varuje jej Johnny s klidem jemu vlastním. Nikdy se před nikým nesklonil a ani dnes to nemá v plánu. Týpek se ale nedal jen tak lehce odbýt. Přišel k Johnnymu a přímo do obličeje na vzdálenost jen pár cenitmetrů řekl "Co by se mi mělo asi stát, ty kašpare?" A okamžitě chytil Johnnyho do kravaty. Protože Johnny nebyl v kravatě poprvé, tak věděl, co má dělat. Otočil hlavu, a vší silou kopl útočníka do kolena. Ozvalo se jemné křupnutí. Najednou cítí volnost, může dýchat a ten drzý spratek se válí na zemi v neskutečných bolestech. Johnny jej pro sichr kopne ještě do žeber, s takovými lidmi nikdy něměl slitování a nemá jej ani dnes.

"Bolí tě to ty šmejde?"ptá se Johnny zlověstně. Kluk jen přikývne hlavou. To ovšem Johnnymu nestačí. Strčí nebožákovi ukazováček a prostředníček levé ruky do nosních dírek a vší silou zatáhne. Chlapec se zmůže jen na bolestný výkřik. Ale ani v tenhle moment toho nemá Johnny dost. Chce si jej za tu drzost vychutnat. Dát mu to takzvaně sežrat. "Ptal-jsem-se-Tě-jestli-Tě-to-bolí!!" při každém slově Johnny zatáhl prsty směrem nahoru. "Jo, kurva!!" zavřeští útočník jako podřezávané prase. Johnnyho cynický smích mu ale dává znamení, že utrpení ještě neskončilo.

"Jak se jmenuješ, zmrde?" ptá se Johnny ledovým hlasem. Chlapec neřekne ani slovo, ale Johnny ví, že to jméno z něj dostane, přád má prsty v jeho nose, a už mu po nich začíná pomalu stékat krev. Zatáhne, a v ten moment se dočká odpovědí. "Pýd". "Pýd? Pěkně debilní jmého, hajzle." Johnny cítí pocity, které už přes tři roky nezažil. Pocity, které mu chyběly po celou tu dobu, co opustil tuhle čtvrť. Ví, že se ale nemůže kochat utrpením toho parchanta moc dlouho, za chvíli sem určitě nekdo přijde, a to už by nemusel zvládnout. "Předpokládám, že jsi Pete, ale s prstama v nose se Ti asi moc dobře nemluví, co šmejde?" Kluk se ani neodváží přikývnout.

Johnny konečně vytahuje prsty Peteovi z nosu, ten se za něj chytne a bolestmi jen skučí. "Kde je Marty, kriple?"ptá se Johnny hlasem ostrým jako břitva. "Nevím, asi doma." odpovídá Pete s brekem. Johnny ví, že od teď už nesmí ztratit ani minutu času navíc. "Tak teď mě dobře poslouchej, ty čuráku. Jestli se o tomhle našem malém incidentu někomu jenom slovem zmíníš, tak Tě zabiju. Ne, že zabiju, jakože Tě zmlátím. Tím zabiju myslím, že opravdu umřeš, a věř tomu, že na to mám. Doufám, že ti nemusím šlapat na hlavu, abys to pochopil!"Johnny moc dobře ví, že nemá na to, aby někoho zabil. Přece jenom je to kluk s dobrým srdcem. Nehodlá někoho zabíjet. Stačí jenom postrašit. I tohle jim s Martym dost často pomáhalo, když někdo nechtěl zaplatit za prokázané služby, a myslel si, že dva mladé kluky v pohodě zmákne. jak se tenkrát mýlili! Ale to je jenom záblesk, který Johnnyho hlavou proběhne, a ví, že i tahle pohrůžka bude dostatečná. A má pravdu. Pete jenom zbaběle přikývne, nezmůže se ani na slovo.

Johnnyho cesta pokračovala dál k Martymu. Když tam došel, otevřela mu jeho máma. Skvělá ženská, která ho brala pomalu jako jednoho z jejich synů, a když ho uvidí, málem tomu ani nevěří. "Johnny? Jsi to opravdu ty?" "Ano paní Moslowová, jsem to já. Je Marty doma?" Ptá se zdvořile Johnny, a přitom si pomyslí, že kdyby chudák paní Moslowová viděla to, jak se před chvílí choval k Peteovi, tak by ho nejspíš srazila ze schodů. Nesnáší násilí. "Ano, drahoušku. MARTY! Máš tady návštěvu! Když Marty přišel, málem mu vypadly oči z důlků, "Co tady děláš?" zeptal se udiveně Johnnyho, když jej spatřil přede dveřmi. "Chci s Tebou mluvit, pojď ven" odvětil Johnny. Marty, evidentně šokovaný tim, co právě zažil, se nezmohl na slovo odporu, jenom si oblékl bundu, a nasadil boty.

Když došli do opuštěného tunelu, zeptal se Marty stroze, ale jasně. "Co chceš?" Vypadalo to, že Johnnymu ještě úplně neodpustil. "Pojď na pivo, vysvětlím Ti to celé tam." Celou cestu do jejich oblíbené hospody ani jeden z nich nepromluvil jediné slovo, až když pili pivo, tak se Johnny rozpovídal. Vypověděl Martymu vše. Od momentu, kdy opustil starou partu, až po bitku s Petem. "Ty vole! Vypadá to, že někteří se nezmění, ani když chtějí!" usmál se Marty "Pořád jsi mi ale neodpověděl na otázku. Co po mně chceš?" ptá se dál úsečně, jako kdyby mu stále nevěřil, že se nejedná o boudu. "Dej mi za pět litrů." odpovídá stroze Johnny. "To si děláš prdel, ne?" už podruhé Martymu málem vypadnou oči z důlku, když ovšem Johnny začne v rukou přepočítávat peníze, hned se mu tam zase vrátili.

"Hmm. Tady se chce někdo vrátit zpátky ke kořenům, co?" říká Marty, a přitom se usmívá od ucha k uchu. "Vypadá to tak" řekl Johnny. "Vypadá to tak."