Tentokrát něco smutnějšího. Jedna čtenářka se ptala, jestli to celé není alegorie - není. Je to krutá realita. Ale správně poznala, že se to odehrává v ČR
15.02.2009 2 911(6) |
Byl konec prvního týdne. Za týden se nám podařilo ,,vyčistit" jen jeden hektar! Na začátku se zdálo, že to bude hračka, ale posunovali jsme se jen o pár metrů denně. Začaly deště, který trvaly i další týden (viz předešlé střípky). Za dva dny jsme měli jít zase jinam, ale znamenalo to dokončit práci tady. Za každou cenu! byla to otázka cti. Tehdy jsme ta to ještě hráli.
Slunce do nás celý dopoledne bilo tak, že se nám na propocenejch hadrech začaly objevovat bílý skvrny od soli. Postupovali jsme, jak jen rychle to šlo. Trochu nám to ale ztěžovalo ostružiní silný jako palec a vysoký i metr a půl. Prosekávali jsme si cestičky a odhazovali všechen bordel bokem. i přes kalhoty a rukavice jsem byl úplně dořezanej. Pili a odpočívali jsme každou chvilku, ale i tak nám pomalu docházely síly.
Najednou se spustil silnej liják. Klestili jsme si cestu bodláčím a kopřivama. Už jsem neměl sílu. Sekal jsem jen tak do prázdna a pak jsem to zabalil. Ustlal jsem si na tý trávě ksichtem do země. A tehdy jsem spatřil svýho strážnýho anděla - neměl sice bílý roucho a zářící křídla, měl ale promáčený hadry a strhanej ksicht a podával mi kousek čokolády.
Tehdy jsme to zvládli a protože se nám krapet zpozdil odvoz, lehli jsme si do škarpy a usnuli jak malý děťátka
Slunce do nás celý dopoledne bilo tak, že se nám na propocenejch hadrech začaly objevovat bílý skvrny od soli. Postupovali jsme, jak jen rychle to šlo. Trochu nám to ale ztěžovalo ostružiní silný jako palec a vysoký i metr a půl. Prosekávali jsme si cestičky a odhazovali všechen bordel bokem. i přes kalhoty a rukavice jsem byl úplně dořezanej. Pili a odpočívali jsme každou chvilku, ale i tak nám pomalu docházely síly.
Najednou se spustil silnej liják. Klestili jsme si cestu bodláčím a kopřivama. Už jsem neměl sílu. Sekal jsem jen tak do prázdna a pak jsem to zabalil. Ustlal jsem si na tý trávě ksichtem do země. A tehdy jsem spatřil svýho strážnýho anděla - neměl sice bílý roucho a zářící křídla, měl ale promáčený hadry a strhanej ksicht a podával mi kousek čokolády.
Tehdy jsme to zvládli a protože se nám krapet zpozdil odvoz, lehli jsme si do škarpy a usnuli jak malý děťátka
15.02.2009 - 21:43
Hmm... Lámu si hlavu, ale pořád mi chybí nějaká větší nápověda. Vyčistit jen jeden hektar... Vyčistit...
Mám pocit, že jsem kousek od nějakého nápadu, ale ono nic nepřichází.:o)
Mám pocit, že jsem kousek od nějakého nápadu, ale ono nic nepřichází.:o)
15.02.2009 - 19:40
Jó od šesti do šesti, to byla prča. A pak sme si lehli pod koruny stromů, země nás tiše přijala, a les šeptal ... a pak kolem jela ta vožralá chasa a celý to kouzlo okamžiku pokazila! : )
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Jak to s tyma Muničák brothers bylo No.6 : trvalý odkaz
Následující deník autora : Jak to s tyma Muničák brothers bylo No.7
Předchozí deník autora : Jak to s tyma Muničák brothers bylo No.5
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
Duše zmítaná bouří reality [17], Asinar van Martinaq [17], Burak [12], Therésia [12], Erma [11], ŠoDO [7]» řekli o sobě
veronika řekla o Liss Durman :liss..rozumime si, vzdycky se ti snazim komentem neco sdelit, ale asi ne vzdycky se mi to podari..co bych ti chtela rict je to, ze sem rada, ze te znam-neznam a jestli si v ty plzni, tak se koukej nekdy ozvat...:)...libi se mi, jak si uprimna a stojis si za tim svym..