|
70.00
 9 |
 básně/život 745(31) 0 |
Bylo to krásné,
ale bylo toho málo.
Nebo to spíš rychle uteklo.
Všechny ty obrazy, pohlednice držím v ruce a...
nemám dostatek známek
abych ti je tam nahoru poslal.
Zavírám oči a už tě tu mám.
Mladá černovlasá slečna, podezřelá...
už jen svojí krásou a úsměvem.
V očích tvých ztracen, srdce vynechává...
Sladkých sedmnáct let,
první schůzka a na krku strach...
Co když už tě neuvidím?
Z knížek stírám prach,
myslím na nás dva...
dnes se prý na Moravě rozezní zvony...
Budeš má...
Krásných pětadvacet nám bylo slečno.
Kolem kotníků ti obtáčím vinné šlahouny,
na bříško však už nestačí...
Pamatuj, držím tě za ruku,
pamatuj, jsem tu pro tebe.
Pamatuj.
Krásných sedmadvacet má slečno.
Tady dům, tady strom a náš syn,
tady a tady a všude ty...černovlásko.
Zmrzlý jak rampouch vánicí se vláčím,
učím děti a sám jsem se nic nenaučil,
detektorem hledat štěstí, proč?
O tři poklady už mám doma víc.
Velkolepých čtyřicet nám nedá spát.
Rvu si vlasy hnědoočko,
ty děti si nakonec dělají co chtějí.
Až dosud.
Šedesátky si už nevšímám šedovlásku.
Po skleničce vína mi doléváš kafe
a někde uvnitř se mi směješ...
nemám ho rád, ale chutná mi....
život, příliš báječný život s tebou.
Pětasedmdesát a na krku strach,
co když už tě neuvidím?
Tady dům, tady strom ,a děti a taky jejich děti
tady a tady všude stáří a nemoc, času ubývá.
Za tebou sotva klopýtám,
jsem protiva a ty máš pro mě stále srdce na dlani.
Bělovlásku už mi došel dech, nemohu se hnout.
Neodcházej.
Pamatuj, držím tě za ruku,
pamatuj, jsem tu pro tebe.
Pamatuj.
(Do ucha mi tiše šeptáš)
Z nás dvou jsem vždy byl ten více bezradný,
na vše jsi měla cit a nos...
Tak mi řekni proč z nemocnice volají...
proč mě navždy opustil můj věrný syzygos?
ale bylo toho málo.
Nebo to spíš rychle uteklo.
Všechny ty obrazy, pohlednice držím v ruce a...
nemám dostatek známek
abych ti je tam nahoru poslal.
Zavírám oči a už tě tu mám.
Mladá černovlasá slečna, podezřelá...
už jen svojí krásou a úsměvem.
V očích tvých ztracen, srdce vynechává...
Sladkých sedmnáct let,
první schůzka a na krku strach...
Co když už tě neuvidím?
Z knížek stírám prach,
myslím na nás dva...
dnes se prý na Moravě rozezní zvony...
Budeš má...
Krásných pětadvacet nám bylo slečno.
Kolem kotníků ti obtáčím vinné šlahouny,
na bříško však už nestačí...
Pamatuj, držím tě za ruku,
pamatuj, jsem tu pro tebe.
Pamatuj.
Krásných sedmadvacet má slečno.
Tady dům, tady strom a náš syn,
tady a tady a všude ty...černovlásko.
Zmrzlý jak rampouch vánicí se vláčím,
učím děti a sám jsem se nic nenaučil,
detektorem hledat štěstí, proč?
O tři poklady už mám doma víc.
Velkolepých čtyřicet nám nedá spát.
Rvu si vlasy hnědoočko,
ty děti si nakonec dělají co chtějí.
Až dosud.
Šedesátky si už nevšímám šedovlásku.
Po skleničce vína mi doléváš kafe
a někde uvnitř se mi směješ...
nemám ho rád, ale chutná mi....
život, příliš báječný život s tebou.
Pětasedmdesát a na krku strach,
co když už tě neuvidím?
Tady dům, tady strom ,a děti a taky jejich děti
tady a tady všude stáří a nemoc, času ubývá.
Za tebou sotva klopýtám,
jsem protiva a ty máš pro mě stále srdce na dlani.
Bělovlásku už mi došel dech, nemohu se hnout.
Neodcházej.
Pamatuj, držím tě za ruku,
pamatuj, jsem tu pro tebe.
Pamatuj.
(Do ucha mi tiše šeptáš)
Z nás dvou jsem vždy byl ten více bezradný,
na vše jsi měla cit a nos...
Tak mi řekni proč z nemocnice volají...
proč mě navždy opustil můj věrný syzygos?
20.04.2018 - 02:03Těžké je loučení s někým, kdo byl celý váš život. Já už ho myslím našla. A představa, že i nás to jednou čeká... Prostě jsi to krásně napsala.
18.04.2018 - 22:03Yana: Děkuji, moc mě to těší, do toho příběhu jsem se opravdu vcítila a mám radost z toho, co mé řádky přinesly i ostatním :). Že jsem mohla předat to, co jsem sama cítila.
18.04.2018 - 21:39Zlatá Birtiri! Je to opravdu dojemný příběh a jseš tedy neskutečně empatická a vůbec tohle bylo pro mě 100% tak mám opravdu radost žes to vyhrála, gratuluji
18.04.2018 - 20:42Birtiri: Krásně smutná předloha. To se nedivím, že vzniklo tak věrohodné dílo. Gratuluji :-) Ač je to smutné - sklízet ovace za takové téma... Každopádně v psaní - jen tak dál :-) Máš talent. Když jsem si Tě spletla s Kmotrovem :-D
18.04.2018 - 20:33Zamila: Yana: Amelie M.: Děkuji všem za komentáře a hodnocení. S výhrou jsem nepočítala a jsem překvapená. Inspirovala jsem se skutečným příběhem dědečka mého partnera, kterému nečekaně před rokem zemřela babička. Prožili spolu nádherný život, dnes je děda sám a na babičku vzpomíná, vžila jsem se do jeho pocitů a proto vzniklo toto dílo. Vložila jsem do toho všechny své emoce a některé mě dohnaly i k slzám. Přestože vím, že to dílo má také své mouchy a není dokonalé, moc všem děkuji :).
18.04.2018 - 07:27tedy děvče.. gratuluji a pro mne příjemné překvapení, cos dokázala napsat s ohledem na tvůj velmi mladý věk :)
15.04.2018 - 21:14Je to krásný, hluboký, zpěvný a něžný. Možná trochu ukecaný, ale proč ne - v tomhle případě :-) I když to tady pasuje víc než jinde v básních, ten syzygos, ten ale skřípe mezi zuby, co? :-D Jinak velmi povedené a silné.
10.04.2018 - 09:43Nejdřív si říkám dlouhý, pak čtu a čtu a v závěru si říkám :" Do ......". Tohle je celý život proto je to tak dlouhý a jdu číst znovu a mám husí kůži a fakt brečim, super
10.04.2018 - 08:49.. přeběhl po mne mráz.. příjemně nostalgický příběh.. hezky zpracované, moc se mi líbí..
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 1» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
Duše zmítaná bouří reality [17], Asinar van Martinaq [17], Burak [12], Therésia [12], Erma [11], ŠoDO [7]» řekli o sobě
slnečnica řekla o DDD :Majster "vesmírnej poetiky". Vždy, keď čítam Jeho verše, akoby som sa na okamih dotkla hviezd. Skutočný zážitok, ďakujem, pán D. ;)
