Můj Syzygos
Bylo to krásné,
ale bylo toho málo.
Nebo to spíš rychle uteklo.
Všechny ty obrazy, pohlednice držím v ruce a...
nemám dostatek známek
abych ti je tam nahoru poslal.
Zavírám oči a už tě tu mám.
Mladá černovlasá slečna, podezřelá...
už jen svojí krásou a úsměvem.
V očích tvých ztracen, srdce vynechává...
Sladkých sedmnáct let,
první schůzka a na krku strach...
Co když už tě neuvidím?
Z knížek stírám prach,
myslím na nás dva...
dnes se prý na Moravě rozezní zvony...
Budeš má...
Krásných pětadvacet nám bylo slečno.
Kolem kotníků ti obtáčím vinné šlahouny,
na bříško však už nestačí...
Pamatuj, držím tě za ruku,
pamatuj, jsem tu pro tebe.
Pamatuj.
Krásných sedmadvacet má slečno.
Tady dům, tady strom a náš syn,
tady a tady a všude ty...černovlásko.
Zmrzlý jak rampouch vánicí se vláčím,
učím děti a sám jsem se nic nenaučil,
detektorem hledat štěstí, proč?
O tři poklady už mám doma víc.
Velkolepých čtyřicet nám nedá spát.
Rvu si vlasy hnědoočko,
ty děti si nakonec dělají co chtějí.
Až dosud.
Šedesátky si už nevšímám šedovlásku.
Po skleničce vína mi doléváš kafe
a někde uvnitř se mi směješ...
nemám ho rád, ale chutná mi....
život, příliš báječný život s tebou.
Pětasedmdesát a na krku strach,
co když už tě neuvidím?
Tady dům, tady strom ,a děti a taky jejich děti
tady a tady všude stáří a nemoc, času ubývá.
Za tebou sotva klopýtám,
jsem protiva a ty máš pro mě stále srdce na dlani.
Bělovlásku už mi došel dech, nemohu se hnout.
Neodcházej.
Pamatuj, držím tě za ruku,
pamatuj, jsem tu pro tebe.
Pamatuj.
(Do ucha mi tiše šeptáš)
Z nás dvou jsem vždy byl ten více bezradný,
na vše jsi měla cit a nos...
Tak mi řekni proč z nemocnice volají...
proč mě navždy opustil můj věrný syzygos?