Samota a strach

V kapsách převaluje pár prázdných chvil.
Sama bloudí v uličkách a nemá strach.

On za zdmi hanbu z podezřelé touhy rád by smyl.
Děsí se rozplynutí v nočních tmách.

Tak nerad je a tak rád by byl.

Opuštěné kráse zastesklo se po obětí.
Pramínek slz vytrysk z hlubky studně.
Však ledový dech v rampouch ho mění.
Samota touží po setkání, ale marně.

V koutě na prach drtí ho stíny.
Však touhy šeptají do srdce: Hledej, co neznáš.
Vydej se do neznáma!
Jsi vystrašený, však ona sama.

Syzygos umře na modlení?

Když potkáš stíny, věř ve světlo.

Ukoj bázeň v pramenech hlubin
a prázdno zasyť v spojení.

Morava uzří krásu horských pastvin
a příkré stráně odpočinou v údolí.

Samota našla vystrašené děsy,
zní píseň o smytí dávných vin.