Samota a strach
V kapsách převaluje pár prázdných chvil.
Sama bloudí v uličkách a nemá strach.
On za zdmi hanbu z podezřelé touhy rád by smyl.
Děsí se rozplynutí v nočních tmách.
Tak nerad je a tak rád by byl.
Opuštěné kráse zastesklo se po obětí.
Pramínek slz vytrysk z hlubky studně.
Však ledový dech v rampouch ho mění.
Samota touží po setkání, ale marně.
V koutě na prach drtí ho stíny.
Však touhy šeptají do srdce: Hledej, co neznáš.
Vydej se do neznáma!
Jsi vystrašený, však ona sama.
Syzygos umře na modlení?
Když potkáš stíny, věř ve světlo.
Ukoj bázeň v pramenech hlubin
a prázdno zasyť v spojení.
Morava uzří krásu horských pastvin
a příkré stráně odpočinou v údolí.
Samota našla vystrašené děsy,
zní píseň o smytí dávných vin.