úplně to vidím jak zlo tahá z kůže ,) jo, tento text je dobrej a závěr fakt pekelně šlape.)

Hanulka: Jsem rád, že pobavila.

Docela pěkná relax věcička(kéž by takto psalo alespoň více lidí) až na drobné věci, které mi při čtení trošku vadí: Místy je tam moc balastu, či předložek + čárky(a tím pádem prozódie hapruje). Je tam povícero podobných tvarů 3./6.pád. Pak jsem se zamotal v "aršíkách" - to mně tam s celým řádkem moc nejde :) Pouvažoval bych ještě o změně syntaxu ve verši. Přijde mi, že jsou někde nuceně přehozeny do systému A-B a spojeny spojkou, aby to zapadlo.

Rád jsem četl, zavzpomínal a zanechal stopu ;)

Psavec : super a rozesmála, ty umíš ! Díky.

Mlčeti Zlato : smuténka. Díky.

Mlčeti Zlato : poslední sloka super. Díky.

Mlčeti Zlato : tohle je síla a pochmurnost velká. Díky.

Homér : po návratu z hospody dobrý ! Fešácký inteligent je nasáno super - líbí ! Děkuji a krásný jarní den přeji !

zaseja : líbí se mi . Děkuji.

pedvo : vzpomínka hezká. Díky.

Dandy : hezká, jak moc ti rozumím. Díky.

Psavec : máš pravdu. Děkuji.

Možná to není přímo k dílu, ale.. tady mě nejvíc fascinuje věta: Mrtví umělci nemusí už nic. Hm, a nemrtví? V posledních letech mě fascinuje i děsí umělá inteligence. Možná jsi byl Lukio u toho na nějakém z našich psaneckých srazů jsem děsil Taron tím, že na web s básničkama nejdeme jen sami za sebe, ale jakoby v masce někoho jiného a tak ve výsledku jakoby neexistujeme. Ve virtuálním světě. Že naše umění jen jakoby letí nějakým internetovým vzduchoprázdnem. Ale zpětně mi přijde, že jsem tím tak nějak předjímal budoucnost, kdy nás nepozorovaně nahradí AI. Protože jednou to třeba poznat nepůjde. A mrtví umělci vstávají z hrobů, aby dopsali svoje symfonie, svoje příliš dlouhé romány a nedokončené obrazy... AI bude mrtvý umělec, který něco bude muset. Brrr.... s každou další větou v tomhle komentáři úplně cítím, jak tomuhle robotickému konci světa natahuju červený koberec.

Psavec: Díky

Leslie: Děkuji moc

Život tak kráčí.
V přesmyčkách.radosti strachu zoufalství.
Vráskám netřeba kreslíře.

Homér: dneska už se na to nehraje

Homér: O tom som ani nevedel, bizár... xD Ale tak v stručnosti, na Slovensku sa deje to, čo vo väčšine post-komunistických republikách so slabou (nevyvinutou) kultúrnou identitou. Sú ľudia, ktorí by sa chceli vrátiť do socíku (k Rusku) a sú ľudia, ktorým viac vyhovuje západný liberalizmus.

Ultimátne mladí proti starým. (štatisticky)
Zatiaľ vyhrávajú starí, ale kto vie či konajú z vlastnej vôle (obe strany) alebo skôr zo zúfalstva. Čoraz viac sa presviedčam o tom, že sme polapení v geopolitckom šachu mocností, pre ktoré sme pešiakmi. Tak tomu bolo vlastne vždy.

Morové rány, to byla strašná doba.

Život bez lásky je pouhé přežívání.