po dlouhé době, někdy se cítím uvnitř tak volná, že mám strach, že mi srdce odletí a já už ho nikdy nechytím ...

...probouzení se do nové (roční) doby

léto končí ... https://www.youtube.com/watch?v=N1eotn3hWGQ

o lidech, co se nikdy nemůžou ztratit

netřeba komentáře...tak to nefunguje (jen na okraj, poděkování patří slnečnici že mi napsala pár hezkých řádků...protože nic není náhoda a dobré věci přicházejí aby vyrovnaly ty špatné - není to teorie, je to praxe;)

o životě, lásce, smrti a nepochopení bez lásky, smrti a nepochopen

zmokla jsem, dostala zánět močového měchýře a bylo mi vyhubováno...ale za ten pocit to stálo...

částečné věnování Bambulce..protože ta asi tuší o čem mluvím;)

...některý dny...prostě vážně nemají smysl...("jéchecheche!:D:P)

...chtít někoho znát...někdy to pochopíš snad:)

jen kdyby z toho někdy nešel takový strach:)

tak si tak projíždím moje staré věci na autorské čtení (kdo by měl chuť, může příští týden v úterý zaskočit v Brně do café Paradigma) a nacházím samé vzpomínky, samé pocity a taky tohle:)

miluju víno a co se mnou dělá...

život je tragikomedie...*

...když já ty odchody léta tak těžce snáším, takže v té podzimní melancholii aspoň píšu...

všude je šedo, tmavo, smutné pohledy, melancholické oči ... tolik nám schází slunce/láska (doplň si sám;))

o několikaměsíční nejistotě, strachu a lásce (nejen) k životu ...

a tak, nemůže být pořád veselo..

...ve městě

ne zrovna můj momentální pocit ze života, ale spíš můj protivník v boji s nekrásnem! a já to prostě nehodlám vzdát!:)