Snad nastal čas, kdy třeba jít je a víc nezaclánět tady, s věčností duši zasnoubit, ochotně, rychle, bez výhrady...

Motto: Netřeba dlouhých slov, když srdce jímá žal, vzpomínek vrší rov všemu, cos miloval... Padl na mne nějaký smutek a pročítaje svá stará dílka, padl jsem na tohle. Sice je situováno na konec léta, ale ty pocity beznaděje jsou úplně stejné...

Nechal jsem se inspirovat četbou cestopisu a pak i fotkami onoho Ráje...

Když dva, co se milovali, zapomenou na něžnosti, zbude smrti jen málo, co by jim vzala…

*******

Rozverná písnička podobná těm, které kdysi prodávali kramáři prostému lidu kdesi na jarmarku...

srpnová...

Melancholické zamyšlení nad pomíjivostí lidských citů, které jsem kdysi napsal a nyní jsem je objevil, když jsem hledal cosi zcela jiného...

Další šok pro vás! Podle básně kamarádky, co i tady má své řádky, jsem svou do komentu psal, teď i vám na pospas dal... Možná trochu udiví, že když o mně každý ví, že jsem muž, píšu jak žena , smutna, žitím unavena...

(I.N.) báseň je trošku staršího data (ale ne zase moc)... Věnováno tomu, který si ve virtuálním světě říká Sleeper, ale také všem těm, kteří nemohou - či nechtějí - přejít od slov k činům!

Ballata (italská balada) > z volné veršotepárny na zadaná slova: OSUD ŠTĚSTÍ NOC RANDE KAFE

škoda slov na anotaci.....

Na branku duše buší splín, jemuž se člověk nezbrání, bláhové srdce marně sní o novém Lásky shledání...;o(

(P.) pokračování předchozí ("Proč?") a i trochu s úsměvem.. však ztrácím "starou belu":-))

******

Člověk je tvor věčně pochybující...

Mé bolestné (ač platonické) velké lásce ... i když poznání někdy bolí, vždy má svou hodnotu

hořká miniatura

taková meditativní maličkost.... (aneb už je to tu zase)

někdy to jde líp, někdy hůř, ale musí se jít dál!!!