Mé bolestné (ač platonické) velké lásce ... i když poznání někdy bolí, vždy má svou hodnotu
přidáno 28.05.2009
hodnoceno 6
čteno 1561(19)
posláno 0
Už vím,
byl jsi sněhová vločka ve slunečním žáru,
už bdím,
ač chvíli hledala jsem tě
jak nad hrncem ztracenou páru…
Už vím,
jinde máš být vodopád,
a s sebou neseš si
své vzácné umění
mít
rád.
****
Nemyslím,
že srdce ztrácím,
snad cítím spíše vděk.
Teď zpátky k sobě se zas vracím,
v ten můj malý,
tichý
pramínek..
přidáno 01.03.2015 - 00:03
ivkaja: Obdivuji, jak jemně se dovedeš vyjadřovat. To já už raději platonické lásky tajím...:-)))
přidáno 29.05.2009 - 10:43
Moc hezké.....pochopila jsem až po druhém, třetím čtení....metafory.......adt
nádherná je....
přidáno 28.05.2009 - 21:30
nevěrná: doufám .. a děkuju!!
přidáno 28.05.2009 - 17:43
možná trochu zaprší a voda něco nového přinese :-)
přidáno 28.05.2009 - 13:54
Ali: Voda mě vyhodila na břeh, tak jdu pěšky:-)))
díky, Ali!
přidáno 28.05.2009 - 13:34
Hezké vyjádření pocitů. Takže -- ve vodopádu ses utopila, nebo ještě plaveš? Těším se na pokračování!

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
(ZZ) Už vím... : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : (J.) Konto lásky
Předchozí dílo autora : Dvě blbiny

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming