Inspirace přišla po jednom rozhovoru s blízkou osobou;)...neodnaučíme se líbat, snít, milovat...ovšem...odnaučit se důvěřovat je někdy až moc snadné...asi čekám na druhou šanci...

Zatím nemá název...i když je velice osobní, i když pro mě hodně znamená ;) Po dlouhé době je to básnička o lásce, po dlouhé době jsem šťastná...je taková sváteční...stejně jako tohle období před Vánoci;)...děkuji ččč :-*

Ráda jezdím za tmy autobusem...;)ale nerada se loučím...je mi potom smutno...a všímám si nepodstatných maličkostí...i svých pocitů...*

Láska nebývá lékem na všechen žal...a příliš smutku zase zatemňuje oči...když se to ale dobře zkombinuje...vznikne slza...to abychom mohli prozřít...:)

v zatisi rybnika..jaa baletiiim

stačilo se opřít...a cítit...buch buch....buch buch....*

Jedna z mých osobnějších...

Věnováno...

Věnováno T. Nedokážu říct nic jinýho. Děkuju. / je to brak, tak to omluvte. A nezlobte se za delku;)/

...Trocha zvědavosti, trocha stýskání...určitě znáte- dlouhé prohlídky stropu a přemýšlení nad nesmrtelností chrousta;-D aneb...nechci vidět do vzdálené budoucnosti...chci žít přítomností...PS: a mít tě v srdci;-*...(další báseň do šuplíku...) ...věnováno...

Chvilková slovní odbočka :)

to zas jednou... mě něco možná napadlo... :)

HD - prokletí a požehnání, očistec a ráj... Osvobození.

první a poslední báseň nebáseň věnovaná tomu, který si ji nikdy nepřečte a přečíst nesmí, vzpomínce, kterou všichni považují za mrtvou a já brzo budu snad moci učinit totéž.

Nic moc, spíš jenom proud myšlenek, které se mi podařilo jakž takž zveršovat:-)