Jedna z mých osobnějších...
přidáno 26.05.2010
hodnoceno 12
čteno 1537(29)
posláno 0
Dýchám
tak zhluboka, jako by to bylo naposled
Chci zase cítit
cítit to, co bylo na začátku
bušení srdce a propocený dlaně
Tvůj trochu nejistej úsměv
by mi podlomil kolena

Zkouším vytáhnout z naší první fotky
atmosféru, která se nevrátí
Mám zavřený oči a ty držíš mý ruce na svým srdci
Na nic si nehrajem
žádný pózy a falešný úsměvy
Vypadáme š ť a s t n ě

A teď? Jsem pořád šťastná
jenom… jinak
Už mě dychtivě nesleduješ
když se svlíkám
„Miluju tě“ říkáš spíš ze zvyku
(pořád věřim, že upřímně)
a nepozoruješ mě, když spim

A já mám strach
že nemáme kam růst
moje láska je časem pevnější a silnější
a tvoje?
Nejsem si jistá
/a bojim se zeptat/
přidáno 13.12.2013 - 11:15
Líbí se mi, jak zkoušíš vytáhnout atmosféru z fotky. Moc hezky vyjádřeno a celkově se myslím povedla.
přidáno 15.12.2011 - 16:48
zvláštní, jak se vztah vyvíjí.... a jak se s tím vývojem vyrovnáme.... ;)
přidáno 01.12.2011 - 17:58
Mě se velmi líbí, je o vztahu který se vyvíjí, né do výšky, ale do šířky.. důvěra je asi to nejdůležitější....
přidáno 14.06.2010 - 13:57
Krásná, opět dokazuješ, že umíš... Díky za každý verš..
přidáno 30.05.2010 - 11:33
Jo, máš určitě pravdu...ale věř, že se dříve nebo později se po onom "bušení" začne stýskat...už mám něco za sebou a vím, o čem...
přidáno 28.05.2010 - 22:41
Rozhodně ta "jistá" etapa vztahu má do sebe víc než potřeštěný bušení srdce při každým pohledu na něj. Je to o jistotě, důvěře... Myslim, že to je teprve láska.:)
Díky za komentář.:)
přidáno 28.05.2010 - 08:16
Hmm, "akutní intoxikace organismu" pomine a přijde realita..pragma všedních dní a vděčnost alespoň za fragmenty euforie minula..jo, je to přirozený a nevyhnutelný vývoj a jak bylo řečeno v ostatních komentářích, i tahle etapa vztahu má něco do sebe...Jen když přijde to "bojím se zeptat" ...když se ta myšlenka objeví, si myslím, krapet zaskočí...
Jinak - krásný, smekám ;)
přidáno 27.05.2010 - 19:51
něco podobnýho jsem cejtila... apk jsem udělala jednu děsnou chybu, která se se mnou veze...hodně štěstí ;) a je to krásně napsaný =)
přidáno 27.05.2010 - 15:48
Tak to je přesný.:)
přidáno 26.05.2010 - 22:42
jisté je, že se stejně nakonec všichni začnem scvrkávat, aspoň ušetříme za rakev, nebo urnu, nebo místo kam nás někdo rozsype :)

a nemusí růst, hlavně když kvete...
přidáno 26.05.2010 - 22:37
Díky Veru za tvůj názor, je to starší věc, dneska už vim, že tohle je nejlepší období, jaký může bejt.:)
přidáno 26.05.2010 - 18:03
ja mam tuhle cast radsi nez ten zacatek..protoze tohle uz je ten vztah a ne to otukavani, jestli to vyjde..je hezky dychtivy koukani na nahou postavu a buseni srdce z nejistejch usmevu,ale to by se clovek musel furt zamilovavat do jinych a jinych lidi..myslim,ze to, co (podle toho, co v tom ctu) ted mate, je pravy vztah..jste spolu protoze chcete,milujete se a gradovat..kazdej den stoji za to, kdyz ste spolu..

ja tu ted pisu k obsahu a vlastne mimo to,co bych chtela..basen se mi libi,protoze je osobni..protoze je o tvym zivote a protoze se sverujes..

a stejne sem to nakonec nenapsala tak, jak sem chtela..tak s tim udelej, co myslis..

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Stereotypní : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Šelest křídel
Předchozí dílo autora : Requiem za naději

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming