první a poslední báseň nebáseň věnovaná tomu, který si ji nikdy nepřečte a přečíst nesmí, vzpomínce, kterou všichni považují za mrtvou a já brzo budu snad moci učinit totéž.
přidáno 23.01.2008
hodnoceno 6
čteno 1236(15)
posláno 0
Moře se v nebe obrátilo...
A mraky jak klidné vlny
měsíc ve svých pažích pohupují.

A pod tímhle nebem
já tolik chtěla
tolik...
Já nešťatstné dítě...
jsem ještě nedospěla.

Ne, ani po doteku netoužila,
ty duše...
Z tebe jen malou část
nebylo mi hanba krást.

Pod tímhle nebem
nikdy nic nemohlo se stát...
jedno vím, že zbývá jen se kát.

A hloupé roky nejsou ničím už.
Jako labutě táhnou stále vpřed
sotva známo kam.
A v poutech z ocelových lan
ďábel stále nebyl obehrán...

Na tomhle nebi...
Pod tímhle mořem...
Možná i oba
Držkou v zemi ořem.
přidáno 12.06.2008 - 17:21
povedeny. hlavně konec
přidáno 11.06.2008 - 21:40
ten mi trochu vadi... je mi jasne ze to tak ma byt... ale to krasne basneni a atomsfera je rozbite az moc...
přidáno 25.01.2008 - 14:52
au...
tak takhle se vážně povedla...;)
přidáno 24.01.2008 - 23:15
jj..souhlasím, ten konec je fakt povedeny :-D
přidáno 24.01.2008 - 06:07
to už se stává... a ten konec, má prostě grády :)
přidáno 23.01.2008 - 20:16
Mořa se v nebe obrátilo - krásný obrat.

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Pod tímhle nebem... : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Tmou... jakou?
Předchozí dílo autora : já taky nevím co to je ale o mléku tu přeci nepadlo ani slovo

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming