Hodně osobní. Moc prosím o komentáře a jakékoli názory. / Kdyby někoho napadl trefný a jednoduchý název, byla bych vděčná. ;-)

Zatím nemá název...i když je velice osobní, i když pro mě hodně znamená ;) Po dlouhé době je to básnička o lásce, po dlouhé době jsem šťastná...je taková sváteční...stejně jako tohle období před Vánoci;)...děkuji ččč :-*

Inspirace přišla po jednom rozhovoru s blízkou osobou;)...neodnaučíme se líbat, snít, milovat...ovšem...odnaučit se důvěřovat je někdy až moc snadné...asi čekám na druhou šanci...

oni, dva.

Ráda jezdím za tmy autobusem...;)ale nerada se loučím...je mi potom smutno...a všímám si nepodstatných maličkostí...i svých pocitů...*

další dveře odemčeny...

Láska nebývá lékem na všechen žal...a příliš smutku zase zatemňuje oči...když se to ale dobře zkombinuje...vznikne slza...to abychom mohli prozřít...:)

...protože by to ztratilo to, čemu se říká kouzlo (dvě básničky v sobě a vše s pravdivým základem)

to nám to ale pěkně začíná...

pátrejme, zkoumejme, objevujme a hlavně mějme se rádi...("peace!";))

...mezi námi široký, hluboký oceán...

Věnováno...

nejtišší jsou ty okamžiky, kdy za nás někdo dýchá

...je psáno, že na Tebe už pár dnů myslím a že myslet nepřestanu...(je sladce naivní a taková trochu poblázněná, promiňte, ale za to asi může to léto;)- pokračování odročeno na neurčito...

zkuste si představit..... cokoli :)

Po přečtení básní Sapfó jsem nejenom pod dojmem prastarých veršů, ale i pod vlivem "Chvylkové citové nevyrovnanosti" k jedné slečně napsal tuto básničku..