... alebo moja snaha pochopiť opačné pohlavie ;)

... opäť jeden životný paradox - už ma ich postretlo pomerne dosť...

... pri rozjímaní v kostole... PS: Ospravedlňujem sa Puerovi aj ostatným Psancom zato, že moja tvorba má čisto negatívny nádych, v poslednej dobe.

... alebo áno?

A opět je zpátky váš polooblíbený autor s dávkou svých prý extravagantních nevyžádaných projevů, tučně protkanou autoiluzionistickou pseudosugescí jasně evokující naprostý nedostatek asociací, spiklenecké šeptání o ničem, nimrání se v zárodku prokládané výkřiky o brzkém konci vesmírů. Ponurý lokální sarkazmus prošitý netrpělivou notou místy až teatrálně nesmyslné upřímnosti.

Dnešní společnost mi přijde čím dál víc slepá k věcem kolem, k přírodě a dokonce i sama k sobě...

... no comment...

Je zvláštní, jak i po odstřihnutí vazeb se snaží loutkář loutkou stále hýbat. To už se ovšem téhle básně netýká. (Je to svým způsobem takový experiment i v rámci grafické úpravy, kterou jsem nikdy předtím příliš nerozvíjel.)

co střeží havrani jednoocí

Bez žen by to nešlo.

mam ji asi měsíc v mobilu, v poznámkách... spokojená nejsem, ale proč ji sem nedat

Erm...po dlouhé době...to vypadá...pořád stejně?

Ne vše je bráno doslova... Je to mé "přiznání" ačkoli zní hůř než má. Však pouze pravda:-)