Ľudia

puero: "Budete takou i vy, jak puchu plná mrcina, hviezdička mojich snov, slniečko moje čisté, anjel môj, moja jediná. kráľovná krásoty, budete takou i vy, úniku z tejto hrôzy niet, keď pod rov zídete, čo slizké kvety živí v zmäť starých kostí plesnivieť. " Ch. P. Baudelaire, báseň Mrcina, v preklade od Jána Kostru (francúzsky originál žiaľ, neovládam).
Prostý oravský ľud je kapitolou sám osebe, ich mentalitu nepochopím asi nikdy. Ale tak všade máš niečo, vezmi si Japoncov, ktorí si vezmú dovolenku nanajvýš dvakrát za život, lebo by to bolo neloajálne voči krajine a ktovie, ako by vyzerali pred ostatnými... a potom Japonec v stredných rokoch vstane v práci od počítača a len tak, akoby nič vyskočí z okna. Lesy tiež pravidelne aspoň dvakrát ročne čistia od mŕtvol, nech to znie akokoľvek morbídne.

Sucháč: Ďakujem, no už si si mohol zvyknúť, nie? ;)

ŽblaBuňka: Yana: Ďakujem Vám, súhlasím s oboma.

A co bohatství duševní?
Je skvělá Týno...akorát z toho hraní si s velikostí písma se asi zblázním :-)

Lidi nejsou všichni stejní, ale vybrat si mezi nimi, to už je na nás samotných…

Začátek je opravdu pěkný, celá báseň se ti povedla no mám pocit že jsem ti malinko svůj názor napsala i ve vzkazech, dnes se to tu hemží nějakou skepsí(Sucháč), ale líbí se mi ta zamyšlení, a líbí se mi jak si svojí báseň možná nechtěně rozdělila do tří částí, o každé by se dalo přemýšlet zvlášť a všechny spolu souvisí, ano už generace před námi se podepsaly na tom jací jsme a co od životů očekáváme...a přitom jsme si všichni tak velmi podobní a vlastně i naše životy ačkoli si to málokdo připouští...ano mamon a okázalost z nás nedělá šťastnější, možná nám na to někdo skočí a myslí si že jsme, ale omyl...jak řekl Voltaire "Vtipné řeči nic nedokazují."...a šťastný nemusí být boháč:-)

puero: :) Ešte sa vrátim, mám prácu, toto je na dlhšie.

taron: BorůvkaB: Ďakujem Vám dámy. Taron, ako raz povedal John Lennon: "... kľúčom k životu je šťastie..." Človek by sa mal snažiť byť šťastný, aj keď je to (niekedy?) ťažké. Nežijeme v africkej krajine, máme dostatok potravy i vody, komfort, ktorý ďaleko prevyšuje štandard, aký by sme reálne k životu potrebovali, napriek tomu si nevážime skutočné hodnoty, pred láskou uprednostníme prachy, nie sme milíe arogantní, lebo máme pocit, že bez hrubých lakťov ostaneme v úzadí a vyhovárame sa nato, že nás k tomu núti táto doba. Človek dnešného typu: Človek nespokojný, ufrfľaný.

... et in pulverem reverteris, Týna. V Kysucách žije lid s půdou spřízněných lidí. Jsou pohostinní, pobožní, ale taky jsou to gazdové k pohledání. Tolik lpí na majetku! A přitom je to vlastně chudý kraj! Jenže ty pak jdeš pěšky těmi dědinami a vidíš, že v obci nemají ani chodník, na zrezivělé autobusové zastávce stojí babky v šátku, dělníci v montérkách, po cestě jede traktor, nebo nějaký kůň táhne vozík s narubaným dřevem, nebo v něm sedí zarudlí usměvaví dědci s chybějícím zubem, kteří se vracejí z pola, kde hrabali seno. Před barákem jim stojí stará škodovka, ale domy si staví monstrózní, dvojgenerační, na vjezd si dávají sádrov nebo kamenné sedící lvy, aby jejich paláce vypadaly honosněji, prostě kýč až běda, bohatství jen napovrch, aby lidi pukli závistí, ale pak pronesou nějakou větu a hned je poznat co je to za ,,korňany". Na jednu stranu je to roztomilé, ta vesnická omezenost, na druhou stranu to svědčí o tom, že jejich mentalita je nějak zkřivená. Nejde tam o kvalitu, ale o kvantitu. ,,Stara Košinarka susedom povedala, že je Luca v inom stave a nevie s kym." ,,A veď čo? Kym bude mať po tatovi taký barák, sama neostane. Dajaký chalan si ju zobere aj s děckom."

Lidi co umřou bohatí jsou podle mně dneska hlavně ti, kteří umřeli nečekaně brzy a nestihli ty nahamouněné miliony utratit.

Moje děti? Nevím, jaké naděje do nich vkládám, jen to, aby se tu na světě trošku vyznaly a byly alespoň trošku šťastní ( a trošku slušní) ...ale plně chápu tvé rozjímání, bylo smysluplné :)

I přes negativní nádech je krásně napsaná :) Líbí se mi :)