páteční noc se protáhla...hledáním, nebo spíš prohledáváním... sebe sama... aneb...není nad to vypsat se z podoby...;-D

Někdy přijdou chíle...

archibald archibaldovič se podíval, zamyslel a pověděl: zajímavé! pak se začal smát.

taková trošku... jednodušší...myslím.

***

věnováno člověku, který si z ní stejně nevezme nic

...tohle není o lásce...o poezii...o krásných slovech....tohle je moje hladinka smutku v krvi...upřímná zpověď květinám...*

Nejste na tom náhodou stejně?

Napsáno v Brně na nádraží v záchvatu existencionální nejistoty.

Tak tohle je moje oblíbená...jestli se tak dá vůbec mluvit o vlastním výtvoru. Mám k tomu osobní vztah:-)

......je barevný ....

Hm, kdo ví co si pod tím představíte... Doufám jen, že vůbec něco...

je půlená. připadám si jako milióny stlačených kyslíkových bomb... a za chvíli... se rozprsknu do prostoru... nebo možná vysublimuju... nakonec zkondenzuju... jako Šírín

*****

...

ale ne... už zase ne-rým, ne-námaha, ne-myslet :)...

... v každým případě je dobrý aspoň se o něco pokusit, .... vždyť i Lumíci demonstrují svým pochodem smrti odhodlání k životu ... - a vo tom to je ...

... ze života ... nikolivěk mého ... pokud se v tom někdo pozná jde o podobnost čistě náhodnou ...

v rytmu včerejšího podvečera....chvilka vnitřní volnosti...