...
![]() ![]() ![]() ![]() |
![]() ![]() ![]() ![]() |
Jedna starší, kterou jsem již považoval za ztracenou.
![]() ![]() ![]() ![]() |
:-(
![]() ![]() ![]() ![]() |
![]() ![]() ![]() ![]() |
![]() ![]() ![]() ![]() |
![]() ![]() ![]() ![]() |
![]() ![]() ![]() ![]() |
![]() ![]() ![]() ![]() |
![]() ![]() ![]() ![]() |
![]() ![]() ![]() ![]() |
Prosím o shovívavost.Je to jedna z mích úplně prvních,snad se bude alespoň maličko líbit.
![]() ![]() ![]() ![]() |
Když jsem ji psal honilo se mi hlavou jak cesta naší ulicí zdánlivě připomíná životní pouť... Od radostných setkání s lidmi až po hovna či kaluže do kterých naší vinou šlápneme. A konečně jsou tu lampy, kterých si většina všímá jen když nesvítí. Jinak je moje první, tak budu moc rád za kritiku)
![]() ![]() ![]() ![]() |
Zde anotace není zapotřebí, je totiž obsažena již v názvu básně.
![]() ![]() ![]() ![]() |
shnilost nezná mezí, tak já Vás prosím ...
![]() ![]() ![]() ![]() |
Vítr působí osvobodivě,tedy alespoň na mne a Duch svatý se projevuje jako lehký vánek...
![]() ![]() ![]() ![]() |
„Quomodo cecidisti de caelo Lucifer qui mane oriebaris corruisti in terram qui vulnerabas gentes" - „Jak jsi spadl z nebe, Jitřenko, který jsi zrána vycházel, pospíšils k zemi, ty, jenž jsi zraňoval národy!”
Zrada nejmilovanějšího nejvíc bolí...a křivda srdce zatvrdí. Navěky věkův...
![]() ![]() ![]() ![]() |
..hříchy? ..
![]() ![]() ![]() ![]() |
Z hluboké deprese vznikají básně. Z hluboké deprese v biologii vzniká tohle:
![]() ![]() ![]() ![]() |
Kto žije podľa Božích prikázaní
sebe ani iným život nepokazí.
![]() ![]() ![]() ![]() |
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 1» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
Amy.mousse [17], Marthani [14], MysHack [12], senpai [12], problafak123 [7], Monsealla [6]» řekli o sobě
zamilovana do nezamilovane doby řekla o Rozárka :Bylo nebylo.. a jednou přeci jen bylo.. a vůbec nikomu nepřišlo důležité, jak je to daleko /jako to obvykle v pohádkách bývá/... viděly se, poznaly se.... a minimálně jedna nikdy nezapomene na slečnu, která si na jejích kolenou četla deník....protože když ji obejmeš, zahrně tě nekonečnou důvěrou tak, že zapomeneš... jaký by to mohlo být, kdyby.... někdy prostě "kdyby" neexistuje.. a pohádky v našich srdcích mají neuzavřené konce, za které na oplátku dáváme a dostáváme naději na "příště"... jsem strašně ráda, že jsem tě mohla poznat... a doufám, že se ještě někdy uvidíme :)