Okouzlení větrem

Vítr ,když stromy
nad mou hlavou zkouší
má duše není v nouzi
jeho milosrdenství.
Varhany zní.

taron: Díky za tvá povzbudivá slova!Až začnu o sobě pochybovat,přijdu se je přečíst znova ;)

Dimi: Máš pravdu ten konec je vyloženě sugestivní.Je cítit,že to začalo pouhou podzimní procházkou a zvrhlo se v něco úplně jiného.Překvapila mne tvá vnímavost,ano snaha byla,tak snad to ten rytmus má.Upřímně řečeno,to že z toho vyplynula přímá řeč mě vyděsilo,ale nakonec to nevypadá tak špatně.Celé je to postavené na mém uchvácení onou větou :)

Co se obsahu týče, mám spíše pocit beznaděje a slepou důvěru v to, že bude někdy lépe spolu s touhou patřit (někam, něčemu, někomu) - viz. Proč vyrábíš si křídla, když máš mne?

Přijde mi to jako příkazy sobě samotné...

Obal je ale krásný a na první přečtění bych měl obdobný pocit jako kolegové nade mnou...

Pak mi sedí i termín modlitba, kteréžto je v původní slova znění snažně prosit či vzývat bohy či boha...

Ještě to na mě dýchá pojmem "fascinace zlem", to se mi vybavuje zejména na konci, ale je to přítomno v celé básni i v těch tvých ostatních

Co se formy týče jsou tam dobré slovní obraty:
např.: Chci tě obejmout, ale protékáš mi mezi prsty.

To mě uchvacuje :-)

Dále se mi líbí báseň graficky, nevím jestli to byl záměr, ale jako by se snažila o nevybočení z rytmu.

Dále chválím použití přímé řeči a vhodně použitých interpunkčních znamének :-)

Sasanka: Nemám slov, něco nádherného...modlidba to není , spíše vyznání....moc krásné vyznání...tak bych ho nedokázala popsat, díky :)

Cítíš správně a modlitby bych nazvala jinak prosebné nebo děkovné básně ;) Ovšem je to hlavně o volnosti a osvobození se,jen ten konec se mi prostě zvrhnul.Jarní úklid uvnitř :D

cítím z toho volnost, začátek cesty...po velkém úklidu...dobré to je, líbí se mi ten svobodný obsah, i když spíš než báseň mi to přijde jako taková modlitba, což ale neříkám, že je špatně