... opäť jeden životný paradox - už ma ich postretlo pomerne dosť...

to jsem jel takhle zas vlakem...

jsem zpět z cest... tak jedna skororýmovací klasika :)

Pro moji sestru. Milovanou a dokonalou bytost.

..každý originálem avšak jsme jen sobě rozvinuté kopie...asi :)

..někteří lidé jsou zahleděni jen do sebe a neberou v podtaz jiné, výsledky jiných, trápení jiných..jedním slovem dokáží vše zničit jako domeček z karet...ale stavíme znovu, protože abychom mohli stavět dál, musí ho někdo zničit?

Jak někdo mně muže komandovat pláčícího syna když jejich dcera spí , ale když pláče jejich dcera tak může , že můj syn spí tak to nevadí.

Když tak procházím sešity se svou ranou tvorbou, tak s nimi nacházím i některé vzpomínky. Třeba tuhle jsem napsal tenkrát, co mě pochválil Michal Horáček (řekl, že jsem šikovný). Za co že mne pochválil? Za to, že jsem jako pomocný stavební dělník bleskurychle přestříhal plot, který odděloval jeho pozemek od sousedního, jenž údajně značně předražený přikoupil. Podíval jsem se mu do tváře a viděl, že štěstí je krásná věc. I to co se dá za prachy koupit. Ale Bludný Holanďan s tím nemá nic společného, pouze to, že vznikl ve stejný čas, v roce 1991. Je to takový monolog životem znechuceného herce.