Neberte mne vůbec vážně a nebo mne naopak považujte za to nejdůležitější. Váš život

malé lásky psaní ..

Do třetice všeho dobrého i zlého? No...nevím nevím.

Marta Foučková : Žijeme teď a tady, náš život musí být radostný , zaplněn pravou láskou , která se neobléká do slova, ale projevuje se činy a oběťmi.

...

Parodie na Hudbu ticha od Patricka Rothfusse: Hluboko pod fakultou chemickou se nachází síť tunelů, chodeb a místností zvaná Podsvětí a tam žije drobný němý chlapec Mňauri, který dbá na své pocity a vždy upřednostňuje intuici před logikou či rozumem. (Poznámka: Pokud se v textu budete ztrácet, zkuste si ho číst nahlas, mně to pomáhá.)

Inspirováno spontánním srazem malého prajzského kroužku umělců. Mé prvotní nutkání bylo napsat miniaturu, druhotné sonet o lásce k lidstvu a nakonec vzniklo toto svérázné dílko.

Trochu dost přeslazená písnička. A jako báseň celkem nerytmická. Ale musel jsem si ji napsat. Nedávno mi po jednom rozhovoru došlo, jak neskutečné mám štěstí, že mě přes moji lenost, sobeckost, neschopnost, nespolehlivost a nesvědomitost, nejkrásnější z múz, Euterpé, pořád ještě nezatratila. Nevím proč. Zaslouží si lepší zacházení. /rychlonahrávka v práci/

Někdy se hodí i to co není zrovna příjemné....

...

Svět naruby.

...

(Prostě opravovali koryto, tak vypustili skoro celou řeku. Inspirace je úplně prostá, jen dlouho zrála.)

o tom jak plyne čas...