Tentokrát seriózna úvaha s plodným záverom.

Základní vzdělání, skladník... Kouřím, piju a š***ám jako Bůh

vzpomínka/experiment:-)

Smutná metaforická úvaha nad osudem nezávislého spisovatele v kapitalistické společnosti. Přirovnává psaní knih k pěstování zeleniny. K této úvaze mě inspirovala povídka Sebastiána Wortyse „Co zapálit na poušti?“

Při probíráním a tříděním starších děl jsem narazil na tuto úvahu, kterou jsem psal jako maturitní sloh. Překvapilo mě, že ji tu nemám, zřejmě jsem tehdy zapomněl. Nicméně při zpětné četbě mi to přijde aktuálnější, než před 11 lety. Tak vložím trochu starší myšlenku.

Myslím, že tohle rozvíří hodně emocí. Obzvlášť těch osobních. Přesto jsem už dlouho chtěl tyhle myšlenky sepsat. (umělecká hodnota - 0) P.S.: Všechna čest všem, kteří vůbec dočtou do konce.

*

Apel na psance. Pár řádek o tom, jak chápu společenství na literárním serveru a proč mi vadí sebemazání děl i autorů.

Zajímalo by mě, jak nakupujete knihy. Mají smysl knihkupectví?

Zamyšlení nad formou a obsahem.

o viere a láske

o hodnotách