hm.

Gabkine , Tvoje myslenky jsou moji inspiraci , promenila jsem je ve verse...neni to posledni basen, ta krajina hor mne oslovuje ..

A miluju tě čím dál víc

ten pocit kdy nevíš, zda to stihneš k chatě...

co ty?

malá posvátná chvíle... ať už s černým, zeleným, bylinkovým...

nic nevzdávám...

jen mi to skritizujte....... ale psala sem to já tak si děte někam s tím: já bych tam napsal tohle a tohle! pak by to bylo vaše ne moje!

ne, nevadí, že nikomu nic neřekne... a pokud jo, taky dobrý... za chvíli poslední pohled z okna na mrtvou ulici a poslední pohled na fotku, která nikdy nebyla... a co s tim, tohle neni o něm, tahle noc je plná rozporu, ale ne o něm... a víte co, ono na tom vlastně vůbec nezáleží, jestli je o něm nebo ne, jestli je bez něj nebo s nim... záleží jenom na tom, že bude stejně zoufalá, jako každá jiná, stejně mrtvá, stejně prázdná... a ráno chuť umřít a pocit, že už to tak vážně jednou bude... (a ten závěr je divnej a něčim mi nesedí... směšný... vlastní báseň mi nesedí, hm...)

Dvě kratší se stejným názvem. Z náhlé inspirace

Len pre teba - krásne zabalená v jagavom baliacom papieri, previazaná čiernou stuhou...

Pro jednoho člověka s obrovským nadáním ukrytým hluboko v sobě... Snad najde cestu ven...

Chci vyrvat si duši z těla, aby v dálku uletěla...

..

:) oslík je nahodou chytré zvíře