Psal jsi

Psal jsi o bílém květu růže,
jeden teď v rukou třímám já,
růže voní,
ostré trny má...

Zas další trn projel mou kůží,
bolest... Už jen slovo...
Přesto růži tisknu k hrudi,
kde je srdce, možná si vzpomeneš...

Trhám plátek po plátku,
vpisuji mu chmurné řádky
a potom je pouštím po proudu řeky...
Jen k tobě nedoplavou...

Psal jsi o chvílích čekání, příteli,
ale teď čekám já,
na okraji řeky
a plátky růže s proudem posílám...

Psal jsi o chvílích temnoty,
teď to samé plní mé srdce,
pročítám znovu tvé básně,
...slzy budou téct...

Slunce pálí,
vím však, že mě mrazí,
je na čase odpouštět...
Jen nevím, kam mám volat...

Další slzy,
i dnes jich byly stovky,
vstříc slunci je vysílám,
nechávají za sebou černé šmouhy...

Příteli, tolik mi chybíš,
už nevím, kam vést kroky...
Pomůžeš mi?