Krok

Teď už jdi klidně spát...

Udělal jsi krok,
už není cesty zpátky,
nic nebude jako dřív.
Mě stačí jediný skok...

Já ti věřila!
Už zbyly mi jen slzy,
nebyl jsi mi jen přítelem...
Spíše mi mlčícím bratrem.

Přes Grand kaňon kráčíš,
pod nohama provaz z hedvábí,
musíš kráčet jistě,
Já snad budu tě chránit...

Teď nesmíš zakopnout,
cesta je ještě dlouhá.
Vítr fouká silně
a z nebe se snáší sníh.

Přeřezali jste mi lana
a ty sám jdeš v mylných šlépějích,
ty sám to víš,
...já se řítím do hlubin...

Umírá jeden po druhém,
ulehají vedle sebe,
už padám k nim, mezi ně,
černota pode mnou a ty nechytáš mou ruku.

Nic nebude jako dřív,
na nemoc neexistuje lék
ale tvou nemocí je samotný ten krok
a mezi hvězdami nastal mír.

Jen běž,
cesta je ještě daleká.
Jednu výhodu to má,
ty začal jsi bojovat.

Vyhasla louč poustevníka
vzhůru k moři vyrazils
a mě za sebou nechal...

Ano vím, mám svou lásku,
už nezbývá mi sil
u proplakaných nocí
je v diáři vykřičník..

Nepřemýšlím,
zase slza kane,
svět je zrádný,
samá mina na tvé cestě,

Klidně půjdu před tebou!
Ať ty sám se jim vyhneš,
víš že žiju pro druhé,
tak jako pro svou Lásku.

Položím život za přítele,
už nežádám odpuštění,
chci smrt,
pomalou a bolestivou,
jen ať trvání nemá konců,
umírám jen s otevřením očí,
jen přeřež mé žíly,
jen nech téct mou krev,
bude nová.

Už nežádám odpuštění,
žádám smrt,
ne z milosti,
Jen bodni nůž!
Jedinec svět nezmění,
ani pouhopohou vteřinu bytí,
už smyl se z rukou vlastní pot
a kroky své vedeš si sám,
zřejmě mé řešení nebylo ti dost dobré
Jiný nabídl ti lepší...

Už vedeš své kroky sám
a není návratu zpět,
v šach tě jiní mají,
v rukou mám tvůj bílý květ
naplněný řádky slzí,
víš že mě to všechno mrzí...

Nežádám už odpuštění,
křídla mám už zlámaná,
není kdo je slepí zpátky,
pode mnou bezedná prázdnota věků...