Snílek

Mám pocit, že mi mé básně
mizí kvapem mezi prsty,
chybí mi má inspirace,
Lásko, chybíš mi tu ty!

Hlava moje unavená
odmítá se soustředit,
proto spínám k ruce k nebi:
Nejde na tě nemyslit!

Lásko, plníš moje věty,
řádky plné něžných slov,
plníš moje noční stesky,
v hlavní roli mojich snů:

Hrdina na bílém koni,
muž se zpěvy laptěvů,
víš, sleduji tvé kroky
s touhou bližších příběhů.

Ráno potom ke mě kráčíš,
ranních sluncí v očích třpyt,
úsměvem mě k sobě vábíš,
nechávám se okouzlit.

V obětí tvém chodím spát,
ty mě touhou vábíš,
nechávám si příběh zdát
a ty mě polibkem budíš...