krásna, naozaj

Sabina: Tu jsem napsala asi v 7. třídě na základce.. ale děkuji za pochvalu :)

ta je vážně užasná , jsi nadaná

:))))))

shane:
Všem romantikům -tím myslím i Múze- mé řádky patří,
vždyť jsme jak rodina, příbuzní, bratři..
Kočičku nevlastním, ta jen skrývá se v mé duši,
přeci jen - krotit dravce se nesluší..
Obrázek kočičí představí si, kdo představivost má,
na obrázku už by nebyla tak záhadná..
a bez tajemství.. :)

Děkuji..

Sny naše tančí po špičkách
my tančit budem též,
v divokém rytmu, též jak v snách,
ach řekni mi, že chceš!

Co bude, tím se netrap již,
buď tady se mnou teď,
než v dešti slov se rozpustíš,
utonem v moři běd....

Z koťátka šelmička se stala,
když slunce do růží šlo spát,
báseň Tvá něžně polaskala
toho, kdo romantiku rád.

Měsíc ni lampy pouliční
milence tiché nezradí,
nad tichem výkřik slasti vyční
a den již vstává z kapradí.

Kočka si tlapkou protře oči,
když předtím drápky zatáhne,
pak po druhu svém hned je stočí,
náhle zas kotě nevinné...

Líbí!
Probouzí v člověku nádherné představy! Ještě bych sem vložil nějaký ten kočičí obrázek, aby iluze byla dokonalá...;o))))))))

Zahlédl jsem Tvé jméno na liště, kde Tě právě kamarádka nazvala nadpozemsky krásnou. Tak jsem nejprve nahlédl na profil a upoutaly mne krásně tvarované rty, připomínající dva racky chystající se rozletět do okouzlujícího světa vášnivých polibků. A když jsem pátral v očích, co jsi tedy vlastně zač, donutilo mne to nahlédnout i na pár Tvých dílek. Zajímavý zážitek, poznávat Tvou duši! Tvá Múza se jistě nenudí, když si čte v Tvé sbírce! I starý romantik si přišel na své...;o)))))

odpovídám pozdě ale přece :) snad to budeš číst...díky za to že opět píšeš protože cokoli jsi kdy napsala jsi byla ty a bylo a bude to užasné a plné citu :)

Ayla: :) dekuji..

...jsou tam zajímavé obrazy :)

To je nepochybně dobře, že ji vidíš ty. Možná však, že ji vidíš ve svém reálném životě a v básni prostě není obsažena dost zřetelně, a tudíž není tvé vidění umožněno čtenářům s tebou sdílet. Bylo by to jiné, kdyby sis své vidění založila do šuplíku. Jestliže je zveřejníš, předkládáš své dílo čtenářům, a tudíž můžeš (máš) očekávat, že se najdou tací, kteří se chtějí dopátrat smyslu textu a toho, co ty vidíš, ale možná ne zcela přesně sděluješ, a toho, jak obsah souvisí s názvem, a to pokud možno bez dodatečného vysvětlování. To, co dovysvětluješ by mělo být zřetelné z básně.

Báseň se rozlamuje ve dví po třetí sloce. Zatímco z prvních tří slok poetično přímo kape, čtvrtá sloka je již jen jeho dozvukem a v poslední sloce zcela mizí. První tři sloky nastolují představu o tom, jaké to bude s labutími křídly a co bude básnický subjekt s těmi labutími křídly konat, leč nedaří se mi přijít na to, jakou funkci mají v tom všem ušlechtilém ta vosí žihadla. Být básnickým subjektem, obávala bych se, aby do těch krásných darů pro lidi čistého srdce nenakapal také jed z vosích žihadel... K posledním dvěma slokám: Kromě toho, že báseň, čím více se blíží ke konci, těžkne a také mění téma, myslím, že problematický je verš "kde dá se všecko najít" , a to z hlediska obsahu. Lze-li všecko najít, pak tedy všecko, pravděpodobně i to, co bychom raději ani nenašli. Poslední sloka vyznívá proklamativně, jako kdyby obraznost zcela zmizela; poezii zřejmě zastupují západy Slunce a "budem spolu.. ruku v ruce", ale v kontextu poslední sloky to vyznívá, s prominutím, poněkud kýčovitě.
Poznámka k interpunkci: pokud jde o tečky, správně by bylo buď jedna nebo tři a ve třetí sloce na konci druhého verše chybí čárka (verš "až lidé budou spát" - je věta vložená).

Eliška Vobrubová: Me naprosto staci, ze ji vidim ja..

Chronoss: To je základní předpoklad, že autor ví, co chce vyjádřit. Otázka je, zdali se mu to skutečně natolik srozumitelně podaří, by dílo bylo skutečně sdělné, tedy aby ostatní mohli jeho dílo sdílet. Je-li text uveřejněn, tedy dán čtenářské obci k dispozici, nastává komunikační situace: na jedné straně je někdo, kdo sděluje, na druhé někdo, kdo sdílí. Jestli dojde k pochopení a ke sdílení, je závislé nejen na čtenáři ale i na autorovi. Může se stát, že dílo přece jen není dost sdělné a čtenář má pak dvě možnosti: Buď ho nechat bez povšimnutí být nebo zkoumat, co chtěl autor vyjádřit. Jinak totiž ty jeho nové světy objevovat nelze. Krom toho komentář, dotaz, reflexe může sloužit i k tomu, že možná přece jen dílo není pro čtenáře tak srozumitelné, jak autor mínil. - Ostatně, ani po autorčině vysvětlení tam tu duhu stejně nevidím; respektive souvislost názvu s textem ani vyjádření tmy a světla..

Chronoss: Za co?

moc krásný..děkuji :)

:) krásný přeji ti to z celého srdce

Kleriska.KX:
ooo.. Dekuji, to je od tebe mile, mon amour.. :)
/Mno, nekteri lide jsou nechapavi.. :D../

To je roztomilý :)
Přeju vám to, moc.. Jste nádhernej pár.
/ vynechala bych větu " Ano jsou to váhy. " myslim si, že je to víc, než jasný :) /