můj Malý princ

můj "Malý princ"

Když jsem byla malá dívka, menší než teď, měla jsem sen „o malém princi“. Ne o tom samém, co o něm psal pan Exupéry, ten můj byl prostě jen můj, uzavřený v dřevěné bedně uvnitř mé hlavy. Nevěděla jsem, jak vypadá, jen jsem tušila, že se jednoho dne objeví. A taky že ano.

Nakráčel do mého života sebevědomým krokem divadelního herce. Mužnou postavou, ani trochu podobnou Schwarzenegerově za dob slávy, se mi líbil. Vítr si pohrával s jeho neposednými kadeřemi tak, že se třpytily chvíli jako žitné pole, pak se spíše podobaly kůře dubu. Zvláštně tvarovaný, ani oválný ani kulatý obličej zdobila hrstka pih na čerstvě oholené tváři a na nosu. V nádherných kočičích očích, záhadně zelené barvy, mu jiskřila hravost, s níž jsem se ještě u plnoletého člověka nesetkala a nad rumělkovým pohořím jeho nemalých úst se rýsoval středně velký nosík. Ačkoli je velmi sebekritický, já si myslím, že se skvělý muzikant v něm už projevil. Obdivuji jeho prsty na obou rukách, jak ladně kloužou po strunách, když hraje. Líbí se mi jeho jemný hlas, když mi něco říká nebo zpívá. Ale jeho chování je stejně váhavé jako znamení, ve kterém se narodil. Ano jsou to váhy. Co víc bych mohla dodat? Snad jen se vrátit zpět k tomu, co jde vidět z venku a říct, že jeho nejoblíbenější barvou je oranžová a rád nosívá džíny a barevná trička.

Tak, teď už víte, jak můj princ vypadá a co víc, vím to i já..